Jakou hodnotu mám pro zaměstnavatele?

Práva zaměstnance | Část I.

Lidé hodně často zapomínají na to jak velkou hodnotu ve společnosti mají a to obzvlášť v zaměstnaneckém úvazku. A tato cena se za poslední rok ještě zvýšila. Ale pojďme na to postupně.

Občas mám pocit, že jsme v jakémsi přestupném období mezi starými (špatnými) návyky a novými. Mezi staré návyky, je určitě nejpodstatnější zařadit chybný pocit, že zaměstnání, které vykonáváme je vlastně nějakou odměnou pro nás. A my by jsme za tuto možnost měli být vděční. Ale já mám rozhodně za to, že je to naprosto opačně. A z mého pohledu to již mladí lidé vidí (nové návyky). 

Hodnota pracujícího člověka začíná být každým měsícem (obzvlášť v době krize) vyšší a vyšší. A tuto skutečnost bychom si měli uvědomit. Nejlepší ale bude ukázat si to na nějakém příkladu. A protože jako ekonom jsem v lednu 2020 predikoval podnikům v gastronomii, že jednoho dne doplatí (vysvětlení na konci Část III.) na své vypočítavé úspory ohledně vyplácení minimální mzdy svým zaměstnancům. A že jednou přijde krize, která lidem ukáže jiný, ale hlavně lepší směr. Tak použijeme právě gastro jako dobrý příklad.

Ten kdo nezná poměry v gastro odvětví, tak jen ve zkratce: 99% podniků vyplácí svým zaměstnancům minimální mzdu. Tím, tak šetří za odvody na dani (a nejenom, že okrádají stát), ale hlavně samotné zaměstnance.

Vtip je totiž v tom, že pokud pobíráte minimální mzdu, tak je velký problém hned v několika věcech.

Menší výpočet pro váš důchod. Dovolit si marodit se stává přepychem, protože nikdo si nemůže dovolit využít nemocenské z minimálního platu. Neexistuje nárok na dovolenou. A to ne jen proto, že s výpočtem z minima byste další měsíc museli pracovat dvakrát tolik. Ale hlavně taky proto (což je další vyčůranost všech restauratérů), že v gastronomii jednoduše nárok na dovolenou neexistuje. Musíte se domluvit s kolegy, aby vzali vaše směny. A po návratu z dovolené si ztracené dny nahradit (protože vám je nikdo neproplatí). Takže vlastně jedete na dovolenou relaxovat, aby jste se vrátili a doslova se v pár týdnech odrovnali ještě víc, než jste byli už před dovolenou.

Ženy například mají ještě smůlu v tom pokud by náhodou chtěli jít na mateřskou. Protože mateřská z minimální mzdy defakto neexistuje. 

Teď si možná říkáte, vždyť nikdo ty lidi nenutí, aby v takových podmínkách pracovali. A že můžou odejít do jiného typu zaměstnání. Ale těžko budete odcházet ze zaměstnání v, kterém jste se vyučili. Ale hlavně nalijme si čistého vína. Kolikrát jste sami brali směny za kolegy? Přesouvali domluveného zubaře na jiný termín, protože vás šéf „urgentně“ potřeboval? Kolik hodin jste strávili v práci nad rámec vaší pracovní doby?

Další úžasná věc v gastronomii, je také pracovní denní doba, která ve valné většině atakuje 16 hodin. K tomu ještě můžeme přidat obrovskou fyzickou náročnost. Ale hlavně psychickou.

Po takovémto lehčím nastínění gastro provozu, je dobré ještě dodat oblíbenou větu všech majitelů. ,,Zbytek výplaty si musíte vyběhat na dýškách!“ Tato věta mi vždycky přišla jako facka do tváře.

Ale pojďme k samotnému příkladu jak vše funguje.