Jak očistit svojí karmu a vytvořit si prostředí pro lepší život
Odpuštěním k životu | Část II.
Co by měla má kamarádka v tomto případě udělat?
Samozřejmě zapomenout. Vždyť přece má novou úžasnou rodinu. Úžasného manžela, úžasné děti. Je zaopatřená a ve všem se jí daří. Tak proč se neustále nechává zotročovat vlastní nenávistí vůči člověku, kterého už neviděla celou věčnost.
Mozek je v tomhle opravdu zvláštní věc. Na jednu stranu se říká, že to špatné zapomínáme a pamatujeme si jen to dobré. A všichni víme, že je to pravda.
Na druhou stranu si, ale ještě lépe zapamatujeme pokud nás někdo doopravdy ranil, nebo pokud jsme zažili opravdovou ztrátu.
A to je pocit, který prostě nelze vymazat. Nepomohou na to ani léky, ani alkohol, ani čas. Naopak nám přijde, že v tomto ohledu se čas zastavil.
Každý pocit vždy začíná u nás. Nikdy nesmíte dávat vinu tomu druhému. Protože potom je to pouze začarovaný kruh z, kterého není východisko. Neodpouštíte člověku, který vám ublížil, ale musíte odpustit sami sobě.
Za co a proč?
Pojďme na to postupně.
Naučte se jednoduše říct – skrze svojí mysl – člověku kterého se to týká, odpouštím ti. Nemám důvod proč bych tě nenáviděl/a. Vše už je tak neuvěřitelně dávno. A já dnes už žiji jiný život. A nechci, aby moje myšlenky patřily věcem, které už jsou tak dávno a už vlastně ani nejsou pravdou. Chci aby moje hlava patřila lidem, kteří z mého života dělají lepší místo na světě. Ale jen díky tomu jedu v mé hlavě jim nedokážu dát dostatek prostoru pro lásku, kterou si zaslouží.
Takhle by to mělo fungovat. Ale fungovat to může pouze v případě, že chceme.
Jen si to rozdělíme na fáze.
První fáze je – uvědomit si, jak je vše již dávno a že už se vše mohlo stát malicherným.
Druhá fáze je – odpustit. Žádné „ale“, žádné možná. Ale jednoduše odpustit.
Třetí fáze je – vědomí kolik času a myšlenek nám ta zbytečná nenávist zabrala a kolik najednou máme prostoru a času pro lidi, kteří jsou nám nejblíž a máme je opravdu rádi.
Čtvrtá fáze – dokázat odpustit sám sobě.
Proč se někdo ke čtvrté fázi ani nedostane a proč je tak strašně důležitá?
