Podívejte se do vlastního srdce. Možná Vás překvapí, co najdete
Odpuštěním k životu | Část III.
Lidé si nikdy nepřipustí to, že největší chyba, která se jim v životě stala vzešla buď z nich samotných. A nebo je díky nim živena.
~Takže ať už se nám něco stalo v dětství. A do dnešních dnů (i v dospělosti), to v sobě neustále živíme. Anebo nám někdo ublížil už jako dospělým a my i po mnoha letech nejsme schopni jít dál.~
Tak tím jak si toto neuvědomují, tak nedají sami sobě prostor k tomu si odpustit. Říct sám sobě ,,udělal jsi chybu v úsudku / špatně jsi se rozhodl / důvěřoval si někomu komu si neměl / podlehl jsi kouzlu něčí osobnosti / šel jsi do vztahu, který už předem neměl budoucnost / byl jsi v zaměstnání kde tě jen využívali / stal jsi se obětí šikany, …,. To všechno byly věci, které jste totiž mohli změnit. Stačilo odejít. Rozhodnout se jinak.
Ale namísto toho jste neustále zkoušeli změnit, co změnit nešlo. A tím, tak opakovali své chyby a dostávali se ještě do větších problémů. Nakonec jste z těch problémů obvinili právě toho člověka, který podle vás byl zdrojem vaší bolesti. Ale přitom on není ten kdo nese vinu. Ale neseme si jí my sami. Protože jsme nebyli schopni adekvátně vyhodnotit situaci.
A protože mozek se nechtěl trápit, například nejen ztrátou, ale ještě tím, že by si uvědomil, že pochybil. Tak veškerou vinu ve vaší mysli předá té druhé osobě. Je totiž daleko jednodušší najít si cíl nenávisti než se vyrovnat z vlastní chybou.
Proto je velmi důležité pochopit, že neseme minimálně stejnou zodpovědnost. A stejně, tak nám náleží i odpuštění.
Ale teď bych vám rád ukázal příklad, který mohu použít v plném znění a který, je proto opravdu vhodný. Ukážu vám dva různé pohledy. Dvou bratrů. Kdy každý z nich nosí v srdci svojí pravdu. Která však ani po 30 letech nepřinesla klid.
Každá myšlenka má spoustu různých názorů a pohledů. Řešení je ale vždy jen jedno.
