Jak poznat člověka, který je citově raněný. A kdy je dobré podat pomocnou ruku a kdy je lépe odejít

Pro jednoduchost si můžeme rozdělit raněné lidi na tři skupiny. První skupina, budeme ji nazývat submisivní, velmi trpí uvnitř sama sebe. Ale navenek nedává nic znát a naopak se snaží být velmi pozitivní. Submisivního raněného člověka poznáme hlavně díky tomu, když poznáme jeho život. Takovým klasickým typem je například matka samoživitelka o které víme, že má dvě zaměstnání. Musí se starat o děti, postarat se o domácnost, vyjít s penězi, které většinou nestačí na to, aby pokryly běžné výdaje natož potřeby pro její děti nebo pro ni. A i přesto takový člověk dokáže rozdávat spoustu radosti. A pokud ho opravdu dobře neznáte, tak ani nepřijdete na to jak těžký a složitý člověk život má.

Potom tu máme neutrálně raněného člověka. Který je schopný mluvit o všem, co se jeho života týká. A i přesto, že má také těžký život, tak dokáže i z mála pomoct, nebo poradit. Dokáže rozdávat radost i být smutný. Nic neskrývá. Je lehce čitelný pro své okolí. A tím si tak může dovolit být chápavým a hodným, ale naopak třeba i tím, který se dokáže rozčílit, aniž by mu to někdo nějak víc vyčítal, nebo ho soudil.

Oba dva typy těchto lidí jsou dobrým přítelem, kamarádem, známým. Je skvělé takové lidi znát, protože vědí jak chutná trpký život. Jsou samostatní, empatičtí a laskavý. A velmi dobře dokáží ocenit dobré lidi s upřímným přístupem.

Potom tu ale máme pasivně raněnou skupinu. A to jsou lidé, kteří ve vlastních očích nějakým způsobem zklamali. A nejsou schopni se svým chybám postavit. A i když jejich život většinou bývá poměrně snadný, tak oni samotní mají pocit, že jsou v nějakém režimu nouze. A svojí frustraci si vybíjejí na ostatních.

Takové lidi poznáme velmi snadno. Jsou to ti, kteří se smějí chybám ostatních. Pomlouvají. Snaží se být vždy středem pozornosti. Vtipkují za hranici slušného chování. Většinou jsou velmi vulgární. Poukazují na fyzické nedostatky ostatních. Většinou neumí ani odpovědět na pozdrav. Nikdy nic neudělají navíc. Naopak se před prací a zodpovědností schovávají…

Výčet všeho toho, co takoví lidé dělají, je velmi obsáhlý. Ale myslím, že z těchto pár příkladů si dokážete udělat obrázek.

Těmto lidem se vždy vyhýbejte obloukem. A pokud už s nimi buď přicházíte do styku a nebo musíte se s nimi vídat, například pracovně. Tak teď už víte, že stojíte proti člověku, který si neváží hlavně sám sebe a bojí se toho, že to uvidíte také. Že uvidíte jeho slabosti, chyby a nedokonalosti.

Možná vás napadne, že takový člověk si zaslouží lítost a že byste tak k němu měli přistupovat. Ale určitě ne. Věřte že takový člověk si nikdy nebude vážit vašeho dobrého přístupu. A vždy se bude snažit zneužít vaší dobroty.

Tento typ člověka určitě do vašeho života nepatří. A pokud se vás někdy v budoucnu, nebo i teď dotýká, co takový člověk říká, tak si buďte vědomi toho, že je to úplně zbytečný pocit.