Přestávky v práci vám musí být proplaceny. Ústavní soud rozhodl, že až tři roky zpětně, je zaměstnavatel povinen vyplatit náhrady

Soud rozhodl, že je vám zaměstnavatel povinen proplatit až 3 roky zpětně čas, který jste měli vyhrazený na přestávku. Takže veškeré pauzy, které zahrnovaly oběd, kouření, toaletu a vše ostatní, co bylo v době vašeho pracovního času, jsou brány jako čas pracovní.

Za uznání přestávek jako pracovního času můžete poděkovat muži, který jako hasič zažaloval svého zaměstnavatele. Protože tato specifická práce obnáší neustálou připravenost, tak se zmíněný hasič dožadoval proplacení těchto pauz. A uspěl.

A tak to nyní platí pro všechny profese u, kterých zaměstnavatel hlídá pracovní přestávky.

I přesto, že se soudní pře dostala od krajského soudu k ústavnímu a zase zpět. Kde krajský soud argumentoval tím, že muž během oběda nebyl povolán k výkonu práce. Tak mu nenáleží odměna za „držení pohotovosti na pracovišti“. 

Tak Ústavní soud však tento argument označil jako irelevantní. Protože ,,doba, po kterou je zaměstnanec připraven zasáhnout, je pracovní dobou bez ohledu na to, zda k zásahu dojde či nikoliv. Prací, která si zasluhuje spravedlivou odměnu, je pouhá připravenost zasáhnout, nikoli zásah samotný“. 

V praxi to znamená, že pokud jste neustále v pracovním čase (kdy můžete být zavolán k pracovnímu úkonu) se bere jako čas pracovní. A v úplně té nejjednodušší formě – přestávky odečítat z pracovního času nelze! Avšak i zde se skrývá menší prostor pro případnou zaměstnavatelovu (právní) „akrobacii“. 

Podle Ústavního soudu může být takzvaně „pohotovostní doba (pauza)“, odměňována jinak, ale ne vůbec.

Dobrý zaměstnavatel zaplatí přestávku v plné výši. Špatný (vyčůraný jak díra do sněhu) vám může hodinovku nastavit i na jednu korunu. A kdyby ještě existovaly halíře, tak…, no víte ne?!

V každém případě zákon je v tomto ohledu na vaší straně. Ale i přesto tento článek není podnícením k nějakému odboji. Spíš by vám měl napovědět u jakého zaměstnavatele pracujete. A pokud to jde, tak se přihlásit o svá práva, nebo se poohlédnout po takovém, který je férový.