Chcete nechat ostatní státy, aby rozhodovaly o tom, zda smíme používat zbraně, kolik musíme přijmout imigrantů či o naší bezpečnosti, aniž bychom měli možnost k tomu říci NE?
Psal se rok 2009 a schylovalo se za velkého nesouhlasu mnohých k podpisu Lisabonské smlouvy. Tehdy vítězná ODS ve volebním programu podpis Lisabonské smlouvy neměla, naopak.
Na ideové konferenci ODS nás Topolánek nenechal o tak zásadní věci, která výrazně měnila pravidla hry v náš neprospěch, ani diskutovat. Postavil nás jednoduše před hotovou věc.
Ústavní soud dle mého názoru měl ratifikace zrušit a požadovat referendum tak jako k vstupu do EU. Upozorňoval jsem, že tato smlouva nám přinese více byrokracie, méně respektu k vůli členských států a silové prosazování integračních záměrů. Měl jsem pravdu. Rychetského, předsedu Ústavního soudu, místo toho v té době navštěvuje německý velvyslanec a všechno je jinak. Tehdy mě to nadzvedlo ze židle!
Když může cizí velvyslanec, mohu já taky, řekl jsem si a začal jsem si v Brně domlouvat osobní audienci.
Telefonický rozhovor s asistentkou zněl takto:
- „Nemohu vám dát na pana předsedu telefon.“
- „Telefon nepotřebuji, stačí mi sjednat schůzku.“
- „Schůzku také nejde sjednat.“
- „Chci s ním sjednat schůzku stejně jako německý velvyslanec.“
- „To je ale něco jiného.“
- „Ano, to je něco jiného. Na rozdíl od německého občana si já ten soud platím.“
- „O čem s ním chcete mluvit?
- „O naléhavé věci.“
- „Co je naléhavá věc?“
- „Když pan předseda mluvil s německým velvyslancem o Lisabonské smlouvě, já mám jiný názor českého občana a chtěl bych mu ho říci.“
Domluva nikam nevedla. Myslel jsem, že když už vyslechne německého velvyslance, může vyslechnout i mne, kterého se bude Lisabonská smlouva týkat. Nevyslechl.
Tehdy se mi jako běžnému občanovi nepovedlo podpisu Lisabonské smlouvy zabránit. Mohu však říci, že své svědomí mám čisté a vím, že jsem pro to ze své pozice tehdy udělal maximum.
Dnes nám politici chtějí opět vzít zbylý kus naší suverenity, tedy právo veta. Tlak na jeho zrušení poslední dobou čím dál více kvůli Orbánovi roste.
V otázkách zahraniční politiky, kvót, zbraňové směrnice, našeho rozpočtu, bezpečnosti či daní nesmí být naše země nikdy přehlasována! Za to budu všemi prostředky bojovat. O svých věcech si musíme rozhodovat vždy sami a tohoto práva se nesmíme nikdy vzdát!
Senát dává souhlas s ratifikací mezinárodních smluv, může tedy zabránit mnoha pro nás nevýhodným smlouvám. Senát není na nic, pokud jsou v něm rozumní lidé.
René Franěk, ředitel Zoo Chleby a kandidát do Senátu za Jičínsko a Nymbursko.
Odkaz na příspěvek na Facebooku: René Franěk
