„Naděje“, která možná změní limity vaší špatné nálady a nároků na život | Lukáš Pollert

Včera jsem byl v bijáku.

„Naděje“ je to jediné, co člověku přináší útěchu v zoufalé životní situaci, když se dozvíte, že máte například nemoc ALS. Bohužel přijde tak nečekaně, že na to nikdo připraven být nemůže a co víc, ani nevíme u koho zaklepe na dveře.

Postupně ztrácíte veškerý pohyb a než si stačíte vybrat jeden model vozíku, nemoc pojišťovnu předběhne a čekáte v posteli na jiný. Svět sledujete jen očima a nikdy už neobejmete své děti. Až selžou i dýchací svaly, mechanický přístroj je nahradí. Na každém milimetru filmu je však vidět obrovská touha žít. Tedy vnímat a komunikovat se světem už „jen“ zrakem, sluchem a myslí. Přesto všechno nikdo z hlavních protagonistů neztratil cit pro humor a k mému překvapení je ve filmu dost vtipných scén.

Pokud má někdo blbou náladu z cen energií, výsledků voleb, či drahého másla, běžte na film a uleví se vám. Limity pro blbou náladu si výrazně posunete.

Zdroj: Lukáš Pollert

Andrea Papírková, spoluautorka námětu

K námětu na tento dokument mě přivedla myšlenka, že na otázku „ Co je ALS?“, lidé v Čechách v tom lepším případě odpovídají: „To je ta nemoc, na kterou umřel Stanislav Gross“.Byla bych ráda, kdyby to náš dokument dokázal změnit a rozšířil povědomí o nemoci ALS i o možné pomoci mezi širší veřejnost.

Odkaz na film: Naděje až do konce