Je to můj domov, moje země | Jana Zwyrtek Hamplová

Ano, mozek mne hlasitě zrazoval od vstupu do politiky. Že mám být raději v klidu tzv. v zavětří. Ale srdce to vidělo jinak. Mám svou zemi prostě moc ráda A už jsem se opravdu nemohla dívat – na to, kam směřuje, a co dělají lidé v jejím čele.

Začalo to covidem a desítkami protizákonných opatření, a pokračuje to dál tzv. v bleděmodrém.

Přiznám se, že jsem nečekala tak agresivní útoky a snahu mne dehonestovat… za vyslovený názor

Ano, mohla jsem mít klid. Přesto nelituji. Čas ukáže, a věřím, že i profesionální styl a věcnost přiměje ostatní (zejména hysterická pražská média) k slušnému chováni. A třeba k zamyšlení, kam jdeme…

Nikdo si přece nemůže privatizovat veřejný prostor ani naši zemi. A u toho urážet a dokonce ohrožovat občany – zejména ekonomicky. Tomu prostě nemohu přihlížet.

Tímto přístupem jsem bojovala a bojuji za samosprávu, když po ní stát šlapal. Také mi říkali – nedělej to… Stát je moc silný. A šlo to, když se člověk nebál jít někdy i sám proti proudu.

Teď mi k tomu přibyla Česká republika, po které šlapou její vlády. Nemohu jinak, než tomu zkusit bránit.

Proč? Je to můj domov, moje země.

Zdroj: Jana Zwyrtek Hamplová