Vnímám, jak se Česko žene zbytečně do své pokrytecké propasti. Slovo mír se zpolitizovalo. Chtít ho u nás doma je téměř vlastizrada | Tomáš Lukavec

Co napsat k 17.listopadu?

K dni boji za svobodu a demokracii?

…je asi hříčkou osudu, že tento příspěvek pro vás píši z Indie. Ze země, která je mnohými na „západě“ považována za smetiště, jinými za ekonomiku budoucnosti.

Vtipné na tom je fakt, že právě z indických médií jsem posílal reportáže o demonstracích v Praze svým přátelům ve světě, kteří hleděli skepticky na podání „mainstreamu“. Překvapilo mě to. Proč jsem neposlal odkaz třeba z nějakého překladu v ČR atd.?

Proč až ze zdrojů na DRUHÉ STRANĚ PLANETY? Čili Indie?

– byly objektivní (čili relevantně vyjmenovávaly požadavky organizátorů, jejich vyjádření + vyjádření pana premiéra Fialy. V obou případech bez indoktrinace a propagandy)

– byly dle mého korektní (předkládaly data a vyhýbaly se extrémním nafukováním či podhodnocováním, a to obou stran.)

Než jsem opustil Prahu, slíbil jsem si, že se podívám na tuhle fotku v okamžiku, kdy budu cítit, že mi má země chybí. Domníval jsem se, že tak učiním třeba za měsíc, dva. Poslední dny na ni myslím často. Ne tak ani na Prahu, ale na lidi, které jsem tehdy potkával na ulicích. Jejich pohledy. Očekávání. Strachy.

Dnes už se to nebojím napsat, cítím, že je ten čas. Vnímám, jak se Česko žene zbytečně do své pokrytecké propasti.

Do stavu, v kterém se přílišně lídři zaměřují na boj s nepřítelem. Na tu PR chiméru, která jako v příkladném díle seriálu Dům z karet slouží jenom k upevňování vlastní moci. A když se zmýlí, neomluví se. Nezastaví, střílí dál jako kluci, přilepení k monitorům počítače, když hrají nekonečnou střílečku s neomezeným počtem životů.

Slovo mír se v téhle hře zpolitizovalo. Chtít ho u nás doma je téměř vlastizrada. Ve světě je to samozřejmost. Nikdo za to nikoho neuráží sprostě, nenálepkuje.

Svoboda slova má patřit znovu k posudkům politiků, těm, kteří obvykle nejvíce lžou, překrucují a dezinformují ve svém vlastním politickém zájmu. Hájí je pseudoliberálové, hybridní Twitter účty s dosahem.

Začernalé miliardové smlouvy a cca deset teček pro každého, včetně dětí, je výsledkem podpisu jedné drobné ženy z Německa. Dvouletý marketing obludných rozměrů měl spasit českou kotlinu.

Místo decentralizace a respektu k jednotlivostem národů se Evropou začíná táhnou pach snahy centralizovat v modelu, který si prožil Borovský a Němcová za Rakouska-Uherska.

Do toho krize hamižnosti na straně majetných, srážka s realitou na straně chudších, kteří spoléhají na systém pomoci od… hamižných.

Když tak nad tím přemýšlím, je možná dobře, že toto píšu z Indie.

Ze země, v které Gándhí zvítězil bez násilí, boje.

A boj má smysl pouze tehdy, když netrestá, ale mění.

Možná se mýlím, jenom přeci s Vámi sdílím své pocity. Nejsem vševidoucí.

Ale jedno vím jistě. Bylo by hloupé a naivní si myslet, že i z těch nejtěžších lekcí v našich životech nemůže vzejít cosi dobrého.

Právě naopak.

Jsem přesvědčen, že dobro klepe na dveře, které nevydrží zůstat ve větru času věčně uzamčené.

S úctou k vašemu vnitřnímu bohatství, Tomáš Lukavec

Zdroj: Tomáš Lukavec