V zájmu Evropy je třeba opustit Zelenského, dohodnout se s Ruskem na rozdělení Ukrajiny a zrušit sankce | ZEM&VEK
Článek z 20. 11. 2022
Bez ohledu na Spojené státy: „Evropa už nemůže být vedena „vojensky naladěnými“ USA a musí přehodnotit svou politiku vůči Rusku a Ukrajině,“ říká belgický senátor Alain Destexhe.
Podle senátora musíme „v zájmu Evropy a Evropanů opustit Zelenského tvrdý postoj, dohodnout se s Ruskem na rozdělení Ukrajiny a zrušit sankce – to je cesta k záchraně“.
Ve svém článku píše, že Spojené státy se pokusily změnit režimy v různých zemích: Afghánistán, Irák, Libye… Výsledek nikdy nebyl velký úspěch. Pokud je dnes cílem Joea Bidena změnit režim v Rusku, můžeme se obávat nejhoršího. Zdá se však, že dnes je v Evropě obtížné diskutovat o této otázce. Bidenova administrativa nás vede do zničujícího konfliktu s Ruskem. Ve Washingtonu je nyní cílem konfrontace s Moskvou eliminace Vladimira Putina a změna režimu. Na televizních kanálech někteří vážně považují za přátelský tón talkshow, která je za scénář jaderné války, aniž by si představovali Armagedon, který by z toho mohl vyplynout. Otázka, kdo by nahradil Putina, se nikdy neřeší. Po změnách režimu, které jsou tak „úspěšné“ v Iráku a Libyi nebo selhaly v Sýrii, s desítkami tisíc mrtvých, miliony uprchlíků, výsledným chaosem a nestabilitou, kdo může věřit, že v obrovském Rusku bude režim demokratičtější nebo by z amerického klobouku magicky vyšel stabilnější člověk než Putin? V nejlepším případě by zvítězila ultranacionalistická, agresivní a pomstychtivá moc. V nejhorším případě by Rusko vybuchlo jako Sovětský svaz v roce 1991, Kavkaz by byl v plamenech a krveprolití, miliony uprchlíků by uprchly do Evropy (ne však do USA) a stalo by se to zde ohniskem islámského terorismu. Rusko nebo to, co by z něj zůstalo, by se stalo noční můrou Evropy. V mnohem menším měřítku nás nic nenaučili precedenty Libye a Sýrie s proudem uprchlíků, které nám přinesly pachatele útoků v Paříži (2015) a Bruselu (2016)?” ptá se senátor.
Francouzský Causer uvádí, že pro Putina se ukrajinská krize nezačíná v roce 2022, ale v roce 2014. Ruské bezpečnostní obavy se nikdy nebraly vážně, jako kdyby země NATO, protože jsou to „demokracie nutně na straně dobra,“ nemohly z definice představovat hrozbou pro kohokoli. „Pokud by Západ odmítl perspektivu vstupu Ukrajiny do NATO, asi bychom zde nebyli,“ míní senátor.
Destexhe jasně říká, že Putin není Hitler. Že se nechystá napadnout Evropu a neohrožuje světový mír. Nevede totální válku na Ukrajině a dodává, že to, že se to tak neděje, je štěstí pro ukrajinské obyvatelstvo. „Ukrajina není Československo z roku 1938, protože nehledě na hranice historických srovnání, které se ve Francii zneužívají, Hitlerův plán byl součástí projektu rasové nadřazenosti (po které u Vladimira Putina nenajdeme žádnou stopu) a ovládnutí Evropy, na co nemá, na rozdíl od Hitlera, vůli ani prostředky. Ne, Putin se nezdá být blázen ani nemocný a uzavření míru s ním by nebyl nový Mnichov, protože v roce 2023 nenapadne Polsko a v roce 2024 Francii!”
Zdůraznil, že v této fázi je diplomatické řešení lepší než eskalace konfliktu, kterou podporuje Washington. Alain Destexhe také připomněl Panama Papers, ve kterých je Volodymyr Zelenskyj označován jako „offshore plánovač“. Podle něj je třeba takového člověka považovat ne za důstojného prezidenta, ale za „americkou loutku, posedlou arogancí a táhnoucí nás do války,“ cituje RIA Novosti rozhovor s belgickým senátorem pro francouzské vydání Causeur. Destexhe říká, že máme také právo kritizovat vojenskou strategii Ukrajiny a neradovat se, když útočí na Krymský most, „Putinův kovový falus“ podle Liberation (!). „Namísto toho, abychom tuto eskalaci odsoudili, naše média se z ní radují a vidí to jako „popichování Putina, který je stále více zahnaný do kouta“, resp. to má být jakýmsi „vyvrcholením ruských neúspěchů na Ukrajině“. Můžeme se pak divit, že odvetné opatření ničí dosud ušetřenou elektrickou infrastrukturu Ukrajiny a v důsledku toho miliony Ukrajinců stráví zimu v otřesných podmínkách. S přáteli jako jsou západní média…”
Protiruské sankce podle něj poškozují jen samotnou Evropu, zatímco Spojené státy z nich profitují tím, že dodávají evropským zemím zbraně a plyn.
Kritizoval i vyjádření francouzské premiérky Elisabeth Bornové, která už dříve řekla, že její země chce, aby cena konfliktu byla pro Rusko neúnosná: „Není divu, že Rusko chce udělat ceny energií pro Francouze neúnosnými!“ říká Alain Destexhe a ptá se, proč nepřijmout rozdělení Ukrajiny?
“Třeba si uvědomit, že sankce nikdy v historii nevedly k pádu režimu, ale neúměrně ochuzují evropské občany a zbytečně ničí jejich průmysl, který už tak ohrožuje Čína. A co bude ještě víc, když Čína a Rusko dokončí výstavbu dvojitého plynovodu spojujícího tyto dvě země, přičemž nákupní cenu plynu Čína vyjednala velmi příznivě, což ještě více zničí evropský průmysl. Viděli jsme někdy v dobách míru (protože podle refrénu „nejsme ve válce s Ruskem“), že jsou vůdci připraveni zaplatit za svou politiku zruinováním svých ekonomik a obyvatelstva, když nejde o životně důležitý nebo dokonce strategický zájem?”, uvádí se v článku.
Připomeňme, že oficiálně Spojené státy, Evropská unie a jednotlivé země, které jsou členy EU, prohlašují, že nebudou tlačit Ukrajinu na jednání s Ruskem. Zároveň není žádným tajemstvím, že v EU panuje velká nespokojenost s tím, že americké společnosti dodávají zemní plyn do Evropy za několikanásobně vyšší ceny než jejich spotřebitelům. Americké úřady však odmítají jakýmkoli způsobem ovlivňovat ceny pro spotřebitele v Evropě. Což obecně není vůbec překvapující.
Na závěr dodává, že “sankce a napětí penalizují Evropu, ale sotva Spojené státy, které profitují nejméně ve třech oblastech: výroba a export zbraní, plynu, ropy a potravin. Pokud se konflikt rozšíří, Evropa bude konfrontována s novým přílivem uprchlíků. A když tedy víme, že Rusko nemělo zájem zničit plynovody Nordstream, jak interpretovat prohlášení ministra zahraničních věcí Blinkena, který v nich vidí „obrovskou příležitost“ snížit dovoz plynu z Ruska do Evropy? A proč odmítají, aby se Rusko zúčastnilo mezinárodního vyšetřování, když důvodně podezření poukazují na Spojené státy a Spojené království? Jsou ti Američané opravdu našimi spojenci a přáteli?”
