Vidlák to dokázal. Ne, vlastně to dokazuje každý den. A to tak kvalitně, že už mu začal dělat reklamu i vrchní komik českého internetu Jan Cemper | Jindřich Rajchl

Poklona Vidlákovi.

Dnešní dva příspěvky budu věnovat dvěma osobnostem, kterých si opravdu upřímně vážím. Ten dopolední bude o Vidlákovi, ten večerní o Jarkovi Nohavicovi, jenž se po čase opět stal terčem naší progresivně-kavárenské úderky.

Co se týče prvně jmenovaného, tak s obdivem sleduju jeho cestu z pozice farmáře v jihomoravské vísce k piedestalu jednoho z klíčových influencerů na sociálních sítích, jehož příspěvky dnes sdílí celá plejáda dalších osobností, povětšinou s krátkým komentářem typu „Vidlák opět naprosto trefně“.

Vždycky jsem měl rád příběhy lidí, kteří se sami vlastní prací bez jakékoliv podpory celé té mainstreamové mašinerie prokousali až na vrchol ve svém oboru. Vidlák v tomto ohledu není výjimkou. Ono to sice může na první pohled vypadat, že na tom není nic složitého, aby si člověk na chvíli sedl, uvařil si kafe, sepsal pár řádků a plácl je na web a na FB, nicméně opak je pravdou.

Vzhledem k tomu, že jsem sám vedl dlouhou dobu sportovní web a že se snažím psát denně alespoň dva příspěvky pro zdejší komunitu, tak si dovedu poměrně živě představit, jaká dřina se za tím úspěchem skrývá.

Dnes a denně si musíte najít téma a napsat o něm zamyšlení, které je originální a čtivé natolik, že zaujme značnou část vašich čtenářů. Nemůžete nikoho kopírovat, nikoho vykrádat, a přesto s železnou pravidelností zásobovat široké spektrum lidí články, které minimálně udržují, ne-li zvyšují extrémně vysoko nastavenou kvalitativní laťku.

Vidlák to dokázal. Ne, vlastně to dokazuje každý den. A to tak kvalitně, že už mu začal dělat reklamu i vrchní komik českého internetu Jan Cemper.

Měl jsem to štěstí, že jsem u Vidláka doma byl ještě v době, kdy se teprve začal etablovat na naší scéně komentátorů politického dění. Strávili jsme spolu příjemný večer u vína a povídali o všem možném. Vzhledem k tomu, že jsme oba ukecaní až hanba, byl to občas zajímavý souboj o časoprostor ke sdělení našich myšlenek, ale myslím, že jsme si to oba užili.

Má neskutečný dar slova, má perfektně zvolenou image, má dar vidět věci dřív než ostatní. Ani to samo by ale k úspěchu nestačilo – k němu je především třeba obrovská porce pracovitosti a disciplíny. I když se vám nechce, i když potřebujete plnit jiné povinnosti, i když vás zrovna ten den nepolíbila múza a nevíte, o čem napsat, i tehdy musíte sednout ke stroji a napsat perfektní článek.

Vidlák všemi těmito vlastnostmi disponuje, a proto se právem stal špičkou české influencerské scény.

Takže mám jen jedno prosté doporučení – čtěte Vidláka. Ideálně na jeho webu Vidlákovy kydy, protože FB ho asi brzo zakáže. Však už všichni víme, že pravda je v rozporu se zásadami komunity Cukrblikové platformy, ne?

Čím vyšší bude mít návštěvnost, tím dřív se mu splní jeho sen dostat se na seznam dezinformačních webů Jana Cempera. A jednou možná i na seznam protistátních webů speciálního útvaru zřízeného Vítem Rakušanem.🙂

Myslím, že tyto mety už má na dosah. Hodně štěstí Vidlákovy Kydy! Ať to co nejdřív klapne!

P.S.: Pokud by si někdo náhodou myslel, že o něm píšu proto, aby on psal o mně, tak jen upozorňuji, že on o mně psal dávno předtím, než jsem napsal tento článek. Dokonce i předtím, než jsme se poznali osobně. Za což mu samozřejmě patří mé velké poděkování.