Člověk už z toho začíná být jednoduše unavený | válka na Ukrajině
Člověk už z toho začíná být jednoduše unavený. Fakta jasně říkají, že za válkou na Ukrajině stojí USA. A že se celkově snaží rozdělit svět napůl. Do toho máme vládu, která nás ničí a zatahuje do války, kterou už dávno měla zarazit. Nebo teda spíš se o to pokusit. A tak člověk čeká a doufá, že už brzo bude toho všeho konec. Že USA svojí nenasytnost ukojí a spokojí se tím, co zatím dokázaly z konfliktu na Ukrajině získat. Hlavně jim bude stačit ta část Ukrajiny od Dněpru směrem k nám.
Protože já osobně jsem strachy bez sebe, když si představím, že bych měl v téhle zimě být ukrajinským nebo ruským vojákem a umírat pro ideologii, která je mi ve své podstatě úplně jedno, a jediné co chci, je zůstat naživu a být znovu se svojí rodinou. Neumím si představit ten neskutečný pocit frustrace, kdy máte ten neuvěřitelně syrový, kůži rvoucí strach ze smrti, o které víte, že je tak neuvěřitelně blízko. A přitom jste do války byli nuceně naverbováni. A je jedno jestli to bylo pod fyzickým nebo psychickým nátlakem. Nebo jestli jste vstoupili mezi vojáky jenom proto, aby jednou až bude po všem za vámi právě tito lidé nepřišli a neřekli, že jste kolaborant, hajzl, který je nechal v zákopech umírat.
Těžko jim budete vysvětlovat, že nebylo vlastně o co bojovat. Že všichni v této válce jsou jenom figurky v celosvětové hře, kterou pohání finance. Že války se už dávno nevedou kvůli přesvědčení nebo víře, ale jenom za honbou po bohatství. A těm, kteří mohou za válku je úplně jedno kolik na frontě umře otců nebo synů, nebo matek nebo dcer. Kolik umře dětí a starých lidí, kteří by měli začít svůj život v klidu a v klidu ho i dožít.
Někdy si říkám, co by se stalo kdyby nikdo nechtěl narukovat do armády. A když myslím nikdo, tak myslím naprosto nikdo. Kdyby přestali obyčejní lidé bojovat za ekonomické zisky mocných. Kdyby si jednoduše jednoho dne řekli, „já budu žít svůj život tak, jak sám uznám za vhodné a nepropůjčím se nastrojené ideologii pár lidí na vrcholu „potravního“ řetězce“. Jak by ti mocní vlastně našli alternativu pro geopolitické změny? Jak by se vyvíjel celý svět kdyby neexistovaly armády? A každý stát by si držel svou autonomii přirozenou cestou? V každém státě by mohly zůstat například policejní složky, které by ale měly právo pouze usměrňovat občany ve jménu zákona tak, jak to dělají i dnes. Ale nesměly by být využity k prosazování politiky v jiných státech. Svět bez válek. Možná utopie. Ale jednou lidé jistě řeknou, „území jsou dána, politika byla určena, peníze byly rozděleny, a tak už není proč válčit“.
V každém případě konflikt na Ukrajině už musí skončit! Protože jsem pevně přesvědčen o tom, že 90% vojáků ať na ukrajinské nebo na ruské straně, je tam pouze ze strachu, co by bylo kdyby se války nezúčastnili. Že by jednou mohli být perzekuováni, souzeni, zavřeni, možná i zabiti. Neválčí z přesvědčení, ale z čistého strachu. A jsou součástí války kde ten strach musí být neuvěřitelný. Neumím si představit ten tlak, kdy se člověk tak strašně bojí odplaty, že dobrovolně jde vstříc strachu ze smrti, který je pro člověka tím strachem největším.
Zajímavé kam jsem se dostal i přesto, že jsem měl v úmyslu okomentovat trošku něco jiného. A konkrétně to jak nás vidí Ukrajinci, kteří k nám utekli před válkou.
Teď jsem přečetl článek, v kterém se píše, že ukrajinské dívky se diví že Češi slaví Silvestr, když na Ukrajině je válka. První co mě napadlo je to, že můžeme pomáhat jak chceme, ale vděku se nedočkáme. Holky asi zapomněly na to, že lidé nemůžou být neustále pod tlakem, ale musí si také najít i v době temna čas na trochu uvolnění a zábavy. A hned zatím mě napadlo i to, že by neuškodilo kdyby Ukrajinci projevili trochu vděku. Samozřejmě moc dobře chápu, že pár dívek netvoří názor skupiny, ale i tak je to zajímavé slyšet. Největším vtipem v celém článku je fakt, že tyto slova reportér zaslechl o půlnoci na Václavském náměstí. Takže ukrajinské dívky se přišly na silvestra, přesně o půlnoci, podivit na Václavské náměstí, že Češi v době války na Ukrajině slaví Nový rok. Co na to říct. Konkrétně tyto dívky neví, co to je vděk a ještě mají v sobě notnou dávku pokrytectví.
Ale jak říkám. Tisíc lidí tisíc názorů. Nebudu podle jednotlivce soudit většinu. Spíš je to taková věc k zamyšlení ve větším kontextu. Protože my tenhle systém prostě přijde strašně nefér. Myslím ten systém kdy člověku pomůžete tak, že mu nabídnete naprosto vše a dočkáte se pouze ještě větších nároků a drzosti. A pak vidíte toho samého člověka, který si jako nejlepšího kamaráda vybere toho největšího hajzla v okolí, nechá se v klidu využívat a jemu vděčný i za těch pár drobků, které dostane. A to je věc s kterou se potýkám celý život. Čím víc lidem dáváte, tím více je to zneužíváno. Čím méně dáváte, tím více je druhá strana vděčnější. Zajímavý fenomén.
Ale na takovou věc je samozřejmě jednoduchá odpověď. Člověk by se měl ponaučit a umět zkracovat dobu kdy je využíván. Jednou se dobere do bodu kdy už pozná, že je za hlupáka už v samém prvopočátku. Takže i s minimem rozumu po několika dnech dokáže říct stop! A takového „šikulu“ už si nepřipustí k tělu. Já to tak praktikuji už léta a musím říct, že jsem si ušetřil spoustu nepříjemností a zbytečných zklamání. A už pouze z dálky pozoruji, jak se někteří lidé dobrovolně nechávají využívat. Kdysi jsem se snažil těmto lidem otevírat oči, ale nejde to. Člověk některé věci musí prožít, aby pochopil.
A co je pointou? No to abychom dokázali něco zastavit, musíme nejdřív danou věc pochopit. Nenechte se ovládat jedním myšlenkovým proudem, ale hledejte souvislosti. Například. Proč je doopravdy válka na Ukrajině? Kdo jsou Západní a Východní Ukrajinci? Jaký jazyk na Ukrajině do dnešních dnů převládá? Je dobré vyzbrojovat Ukrajinu? Nebo jednat o míru? Nebo tam poslat americké vojáky? Nebo se má do toho vložit NATO? Co je vlastně USA? Co je vlastně Rusko? Jakou mají obě země historii? Jak spolu posledních 80 let vycházely politicky, ekonomicky i vojensky?
Otázek je spousta. Ale málokdo zná odpovědi. Protože nikdo nehledá. Někdo to ani vědět nechce. Život je už takhle sám o sobě dost složitý, aby lidé ještě hledali odpovědi na otázky, které vlastně ani nemusí znát. Od toho tu přece máme politiky a odborníky, kteří jsou placení z našich daní a kteří by nám měli říct, co si máme myslet. A oni to říkají. Už jde pouze o to, jestli to co říkají, je pravda.
