Minář se na Ukrajinu vydal za peníze jiných pěkně v bezpečí pancéřované sanity, zatímco já vyrazil za své peníze vlakem a hned pochopíte proč to píšu | Matouš Bulíř
Ukrajina (východní) – Dnes jsem četl článek na seznamu o cestě sanitek, které jsou darem pro UA armádu (což je skvělé) a kam se nacpal i Mikuláš Minář (což je méně skvělé).
Seznam se v článku odvolává i na jeho info.
Jen pro úvod, Minář se na Ukrajinu vydal za peníze jiných pěkně v bezpečí pancéřované sanity, zatímco já vyrazil za své peníze vlakem a hned pochopíte proč to píšu.
Zaujala mě v článku tahle věta: „Ve Slavjansku je nebezpečno. Zakázali nám tam jet.“
Já v podstatě ten samý čas přijel do Slavjansku úplně v pohodě vlakem, stejně jako mnoho dalších lidí a neměl jsem pocit někde psát, že je tu nebezpečno, ale na straně druhé, nemám potřebu kolem sebe vytvářet senzace, abych byl doma za hrdinu.
Další část článku hovoří takto: „K řidičům přichází žena mezi padesáti či šedesáti lety v omšelé tmavomodré bundě a růžové čepici. Představuje se jako Věra, pracuje prý vedle v nemocnici jako sestřička a žádá, jestli bychom nemohli vzít něco „klukům tam“, míněno na frontu.“
Zde bych doplnil svou zkušenost, kde se mě na západě Ukrajiny ptala přímo v nemocnici zdravotní sestra, jestli bych ji mohl nějak dostat do ČR kvůli lepšímu životu, takže čisté z ekonomických důvodů, což mi připomněla ta zmínka o „jejich“ sestře.
Pak tam Minář popisuje závadu na jedné ze sanitek a jak jim okamžitě mnoho lidí přišlo ze své vlastní iniciativy pomoci, což mohu potvrdit. Nemám sice osobní zkušenost, ale od několika lidí jsem slyšel, že ta ochota během války tu je.
To co tu píši je reakcí čistě na ten článek, jelikož nemam rád tyhle, říkejme tomu scenáristické úpravy, aby to vypadalo vice dramaticky.
Slavjansk byl v pohodě, necelé dvě hodiny jsem si tam poseděl na nádraží, připojil se na jejich WiFi a u stolu k tomu určenému jsem si dobyl telefon.
Berte to čistě jako můj osobní zážitek, který dávám jako protiváhu k článku.
Jinak pancéřované sanitky, které má Ukrajina díky Paměti národa je opravdu skvělá práce, jen ten Minář tam neměl co dělat, protože tu nic nezažil a doma se bude prezentovat jako odborník na Ukrajinu, jelikož opět hledá možnosti, jak z lidi vytahat pro sebe peníze. Nevíte, má ten člověk nějakou skutečnou práci?
Zdroj: Matouš Bulíř