Jidáši, hanobící pero kterým jsi popisován, je až příliš ostré | Lukáš Pollert

Milý Jidáši,

protože nevím, jaká je Tvá kontaktní adresa na zemi, posílám tento dopis prostřednictvím tisku. Už dlouho se zabývám Tebou, Tvým původem, Tvými cíli, činy a opomenutími. Kde ses vlastně narodil? Jak, kdy a kde ses poprvé potkal s rabbim Ježíšem? Jak jsi byl povolán k učednictví? Co se mezi Tebou a velkým rabbim odehrálo? – Otázky a zase otázky, které pro nás Židy, Tvé bratry, v průběhu staletí nabývaly na důležitosti a měly dalekosáhlé následky. Co všechno se o Tobě říkalo! „Velezrádce„, který svého Pána prodal za „jidášskou mzdu“, „lupič“, „zloděj“ a sebevrah, jak Tě spousta církví označuje až do dnešního dne. Po Tvé smrti totiž někteří z vašich lidí zapsali své vzpomínky na léta putování s rabbim. Tyto knihy se nazývají „Evangelia“ a v nich jsi líčen velice nepříznivě.

Já tomu však nemohu věřit. Hanobící pero, kterým jsi popisován, je až příliš ostré, když se jedná o pranýřování těch, kdo se prohřešují proti všem normám – což platí žel i v našich dnech. Už v době, evangelistů platilo, že lze obtížněji vykreslit dobré než zlé, „syny světla“ s větší námahou než „ dětí noci“. Andělé ctnosti a hrdinové, jako například milovaný učedník Jan, jsou vykresleni nevýrazně. Lidé s dvojí tváří, jako nerozhodný Pilát a kolísavý Petr, už získávají zřetelný profil. Nejmocněji však působí padouchové, Salome a Ty, milý Jidáši; berou na sebe pohoršení a vyvolávají dramatické napětí. Vždyť víš: žádné dobré drama se neobejde bez pořádného padoucha! Tento sklon k senzaci, ke zveličování neblahých skutečností a lechtání hrůzy, vedl dokonce k dnešnímu sloganu: „Only bad news is real news“ – „Jenom špatné zprávy jsou skutečné zprávy“. Tak zůstane Tvůj neblaze proslulý „zločin“ stálým předmětem zájmu miliónů samospravedlivých, kteří mají vždy pravdu a všechno vědí lépe – stejně jako je Ježíšovo ukřižování často vystaveno nebezpečí, že ve víře prostého lidu zastíní jeho vzkříšení.

Navzdory všem církevním prohlášením vždy budeš, milý Jidáši, v povědomí křesťanů ne nějaký Žid, nýbrž typický, takříkajíc čistokrevný Žid: zrádce par excellence, prototyp zla, výlupek podlosti, člověk, který je za peníze schopen, všeho, o němž lidé tvrdí, že by byl schopen z hamižnosti prodat i vlastní matku. Dokázal sis vůbec představit tak působivý příběh? Vždyť už u papeže Gelasia I. čteme v roce 495, že „Jidáš, ďáblův tovaryš, zanechal své proklaté jméno celému judejskému národu“. Kdyby ses byl jmenoval Šimon, David nebo Jakub – kdo ví? Možná by si leckterý samozvaný mstitel Ježíšovy smrti na kříži nezchlazoval v průběhu let svou troufalost právě na Židech. Když uvážíme, že Tvůj kolega a spolu- apoštol Petr vašeho rabbiho ne méně než třikrát veřejně zapřel, jak se lze dočíst v Novém zákoně, a přece se později mohl stát prvním papežem, pak to vede k zamyšlení a do srdce se vkrádá smutek.

Zkrátka, od Tebe, Jidáši, pochází předsudek. To dokazují nejen četné malby, sochy a obrazy v kostelech, které Tě portrétují s nosem jako skoba a se špičatým – židovským kloboukem, nýbrž i dnešní slovní spojení: jidášský polibek, pravý Jidáš, Jidášův bratr, jidášská mzda, jidášovská povaha, jak lakonicky dokládají četné slovníky a sbírky přísloví. Neonacista Manfred Roder dokonce nazval Dietricha Bonhoeffera během soudního procesu v roce 1978 „Jidášem, který zradil svou vlast“.

Skutková podstata je nasnadě. Po osmnáct století označovala církev „Židy“ za „nevěřící“, protože zůstali věrni své víře; za „hamižníky„, protože Ty, Jidáši, jsi údajně dostal „třicet stříbrných“ za vydání Ježíše za „zrádce“, protože Ty jsi údajně zradil svého Pána. Je na čase začít tyto skutečnosti podrobně zkoumat, aby vyšlo najevo, kolik pravdy je na těch vražedných, avšak nedokázaných obžalobách.

Jako první svědek obhajoby přijde ke slovu „políbení“ v zahradě Getsemane: Kdybys byl skutečně prohnaným zrádcem, kterého z Tebe udělali církevní otcové, byl bys dovedl vojáky k Ježíši, pokynul jim „Ten to je!“ a rychle se vytratil. Nic takového v Evangeliu není! Místo pokynutí a útěku – objetí. Místo diskrétního znamení – políbení. Nebyl to projev lásky od muže, který zapírá sám sebe, aby vykonal těžký úkol, který mu svěřil jeho rabbi? Ale k tomu se ještě vrátím. A potom to z Tebe náhle vytryskne. Nejsi schopen už déle odkládat a vrhneš se na Ježíše: „Rabbi, učinil jsem, co jsi žádal!“- Obejmeš ho a políbíš – a Ježíš rozumí. „Příteli“ (Mt 26,50), tak Tě osloví, a poté úpěnlivě naléhá jako u vašeho posledního hodu o svátcích Pascha: „Vykonej to teď. Je čas“ (Mt 26,50). Políbení, přátelské gesto, náznak důvěrného rozhovoru – výmluvná znamení, že Ježíš a Ty patříte k sobě jako bratři.

Jako druhý svědek obhajoby nechť dopomůže pravdě na světlo tak zvaná „Jidášova mzda„. Ty jsi, „musel“ dostat přesně „třicet stříbrných“, protože kniha Exodus (21,32) mluví o „třiceti šekelech stříbra“ jako náhradě za otroka – tedy nejnižší kupní ceně za muže, kterou později vztáhne prorok Zacharjáš výsměšně nasebe: „Řekl jsem jim:.., vyplaťte mi mzdu.. Tu mi odvážili jako mzdu třicet šekelů stříbra. Na to mi Hospodin řekl: ,hoď to tavičovi…‚ I vzal jsem těch třicet šekelů stříbra a hodil jsem jé v Hospodinově domě tavičovi“ (Za, 11,12-13). Zde tedy je původ třiceti stříbrných, které jsi podle Matouše (26,14n) dostal od veleknězi jako kupní cenu za Ježíše. „Oni mu určili třicet stříbrných“ – tak to stojí proroka i u evangelisty, kteří spolu nemají naprosto nic společného! To vše bylo spojeno, protože v širokých křesťanských kruzích převládá názor, že hebrejská Bible, nazvaná Starý zákon, je vlastně jenom předchůdkyní Nového zákona, v němž se „vše naplnilo„. Právě z tohoto důvodu jsi musel svou „Jidášovu mzdu“ hodit stejně jako Zacharjáš do „Hospodinova domu„, to znamená do chrámu (Mt 27,5).

Mimochodem, jak oba víme a jak vědí všichni historikové, za Ježíšových časů se sice používaly denáry, dvojasy, miny, selasy, šekely a drachmy, ale žádná mince nebo měna, která by byla známa jako „stříbrný„. Ty byly staženy z oběhu asi tři sta let předtím. Stejným anachronismem je „odvážení“ stříbrných, což – sice bylo běžné za časů Zacharjáše, v době Ježíšově však bylo dávno nahrazeno raženými stříbrnými mincemi. Moc mě zajímalo, zda jsi skutečně byl „pokladníkem“ (Jan 13,29) Ježíše a apoštolů. Pokud ano, kdo Tě ustanovil? Nebo jsi byl zvolen? Měl jsi předchozí zkušenosti s peněžnictvím? A je pravda, že mezi vašimi mecenáši bylo mnoho žen?

Dnes nás, vede k zamyšlení to, že každý ze čtyř evangelistů sepsal vlastní zprávu o Jidášovi, které si namnoze odporují: Rozpory začínají už tam, kdy ses prý nabídl velekněžím jako zrádce. „Co mi dáte?“ ptáš se podle Matouše (Mt 25,15) typickým způsobem židovských handlím, načež se dohodnete na „třiceti stříbrných„. Lukáš se snaží objasnit Tvou motivaci, přičemž si to však velice zjednodušuje: „Tu vstoupil satan do Jidáše… Odešel, aby se domluvil s velekněžími“ (L 22,3). Tím je Tvá démonizace dovršena: stojíš mimo lidskou společnost a stáváš se přisluhovačem pekla. O Tvém poměru s ďáblem čteme také u Jana: „Tehdy vstoupil do něho satan“ (J 13,27). Tato výpověď skvěle doplňuje předchozí zprávu z téhož evangelia, kde Ježíš říká: „Jeden z vás je ďábel“ (J 6,70). Evangelista to čtenářům vysvětluje: „Mínil Jidáše. Ten ho totiž měl zradit“ (J 6,71). Jak ovšem může ďábel vstoupit do satana, to zůstává záhadou. Stejně nejasné je, jak „zloděj, který měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo“ (J 12,6), mohl až do posledního dne vykonávat důvěrnou službu (J 13,29n). Pro tak neslýchané obvinění z krádeže, které Jan proti Tobě vznesl, bychom čekali pádné důkazy, zejména když tentýž evangelista často uvádí mnoho detailů a celé rozhovory v epické šíři.

Zajímavá je skutečnost, že klíčové slovo „zrada„, které je každému křesťanu důvěrně známé, se jako takové v celém Evangeliu nevyskytuje. V řeckém textu se jedná o „paradidonai„, což doslova znamená „odevzdat“ nebo „vydat“ – přesně totéž slovo, které později používá Pavel, aby popsal Ježíšovu obětní smrt jako „sebevydání“ (Ga 2,20). V podstatě tak děláš, milý Jidáši, pouze to, co Bůh sám v Novém zákoně dělá s Ježíšem: „Bůh neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal“ (Ř 8,32). Od této věty se stává celá pašijová událost řetězem sedmera vydávání: Na Ježíšův příkaz Ty vydáváš Ježíše veleradě, která ho vydává Pilátovi; ten ho vydává dál Herodovi, který ho dává zpět, načež ho Pilát vydává legionářům, kteří ho přibijí na kříž, a nakonec odevzdává Ježíš svou duši Stvořiteli. Všechny tyto události si každý může snadno ověřit v Novém zákoně, aniž by přitom našel jediné slůvko o „zradě„, která Ti je přisuzována.

Tento sled pašijových událostí není z hlediska evangelistů žádným neštěstím nebo překvapením; nýbrž spíše plánovaným děním: „Bůh tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět (Sk 3,18). Od počátku byl Ježíš určen k tomu, aby zemřel jako beránek Boží, který nese hřích světa“ (J 1.29n). Kdyby byl pokojně zemřel jako osmdesátiletý moudrý tesař v kruhu své rodiny v Nazaretě – kde by pak byla církev, naděje na vzkříšení, odpuštění hříchů, očekávání parúsie a mnoho dalšího krásného a dobrého?

Když jsi tedy byl milý Jidáši, tak nepostradatelný pro spásu křesťanstva, pročpak jsi podnes démonizován? Heinrich Böll jednou řekl: „Čteme-li o Jidášově případu, musíme zároveň myslet i na Petrův případ trojího zapření Pána a postavit oba životy proti sobě. Musíme mít rovněž na zřeteli, ze Petr ač jednoznačně Žid jako všichni učedníci a apoštolově, nikdy nebyl interpretován a představován jako typicky židovský. Židem jako takovým, nejenom Židem, však zůstává Jidáš.“ Mnozí se proto ptají, zda tento „padouch Jidáš“ není ničím jiným než tendenční karikaturou evangelistů, kteří ho potřebuji jako protihráče k Ježíši, aby o to jasněji a nežidovštěji dali vyniknout světlu Nazaretského na hříšně černém pozadí Jidáše.

Milý Jidáši, mám za to, že jsi byl vřelý a slušný a že Ti padoušství přibásnili. Přesvědčuje mě o tom nikdo menší než Pavel, nejstarší korunní svědek v Novém zákoně, který neví nic o nějakém „zrádci“ mezi Dvanácti! Jeho zpráva o vzkříšení, podle níž se zjevil Ježíš o Velikonoční neděli napřed Kéfovi, „potom Dvanácti“, nikterak Tvou přítomnost mezi nimi nezpochybňuje (1 K 15,5). Zpochybňuje všechny tři rozporuplné zprávy o Tvé sebevraždě, kterou jsi údajně spáchal ještě před ukřižováním (Mt 27,5). To platí jak o Tvém oběšení (Mt 27,3-10) a Tvém roztržení (Sk 1,15-20), tak o Tvém fantazií opředeném hnilobném rozkladu, o kterém mluvil biskup Papias z Hieropole kolem r. 130. Protože náhradní volba apoštola Matěje jako dvanáctého apoštola – údajně za Tebe – proběhla až čtyřicet dní po oné první Velikonoční neděli (Sk 1,21-26), bylo by se muselo říci u vzkříšení: Zjevil se „potom Jedenácti„. Je myslitelné, že by Pavel nevěděl ani o „zradě“, ani o Tvé předčasné smrti? Protože čteme i v Petrově (mimokanonickém!) evangeliu, že Ježíše po jeho ukřižování oplakávalo „jeho dvanáct učedníku“, máme dva důležité svědky, abys mohl být zproštěn obžaloby.

Ještě závažnější však je prostá rozumová úvaha: Co jsi vlastně měl vyzradit? Ježíš se celé dny zdržoval na veřejnosti v Jeruzalémě, obklopen svými učedníky a četnými přívrženci. Byl nejen známou postavou ve městě, nýbrž také učíval na chrámovém nádvoří před tisíci Židy. Ježíš sám to jednoznačně potvrzuje: „Denně jsem sedával v chrámě a učil“ (Mt 26,55). Sotva tedy bylo zapotřebí tajného agenta, aby ho identifikoval. Za takových okolností nebylo při nejlepší vůli nic – naprosto nic! – co bys byl mohl „zradit“ úřadům.

Protože Jan napsal své evangelium, jak známo, teprve kolem roku 100 po Kr., má i řada známých křesťanských teologů za to, že využil Tvou postavu, aby jejím prostřednictvím očernil celé židovstvo, a tak snáze oddělil církev od židovstva. Jeruzalém byl mezitím dávno zbořen a církev byla na cestě stát se církví z pohanů. Rudolf Bultmann řekl, že je přesvědčen, že celý jidášský komplex má. „legendické zabarvení“, takže je nemožné rozlišit pravdu od smyšlenky. Jak jsem už řekl, nikdy jsem nezpochybňoval Tvou historičnost, která však byla zatemněna hrubými pomluvami.

Základní otázka, která trápí mne i jiné, zůstává: Co Tě přimělo k tomu, abys tehdy svého oblíbeného rabbiho vydal? Různí teologové nám nabízejí řadu různých obvinění; nechal ses vést pýchou a ctižádostí; prý sis myslel, že všechno víš lépe, a byl jsi přesvědčen, že si vynutíš rychlejší příchod nebeského království, nebo že Tě připravila o rozum žárlivost na Jana, „milovaného učedníka“; chtěl jsi prověřit Ježíše a jeho poslání, zda byl skutečně Mesiášem či nikoli. Tyto a mnohé další výklady mi nejsou jasné. Zdá se mi, že klíčem k Tvému jednání je Tvé příjmení. Iškariot – toto jméno je uvedeno v šesti různých variantách, které dávají tušit, že v evangeliích došlo k redakčním úpravám.

Má nám, být zatajeno hrozné tajemství, že totiž za jménem Iškariot vězí latinské slovo sicarius, v římské době označení strany zélótů? Že jsi patřil, milý Jidáši, k izraelským bojovníkům za svobodu, nám překvapivě potvrzuje starolatinský překlad evangelií, Vetus Latina, který Tě představuje jako „Jidáše zélótu“. Nemýlím se, když se domnívám, že mezi apoštoly byli ještě další „zélóti“? Jako například Šimon, který nebyl „Kananejský“, nýbrž „kanáana“, tzn. horlivec? Také Petrovo příjmení Bar-Jona ukazuje tímto směrem. Rovněž dva synové Zebedeovi, kteří jsou označeni jako „synové hromu“ (Mk 3,17), nepůsobí dojmem, že by byli pacifisté. Dnes už jenom tušíme, jak velice vás, Židy, Římané utlačovali. Pracovali jste jako pět stejně smýšlejících druhů ruku v ruce? Cenil si Tě Ježíš natolik, že Tě pověřil nejtěžším úkolem – abys ho vydal úřadům? Nebo Ti došla spásná trpělivost a Ty jsi ho chtěl donutit k spásnému jednání?

Nemýlím, se, když se domnívám, že jste v předvečer Ježíšova zatčení slavili hod Pascha všichni společně? Nedovedeš si představit, kolik obrazů zde vystavují ve všech galeriích, kde jste – nelekni se, prosím! – vyobrazeni jako jedlíci šunky a selského chleba – a to ve svátek Pascha! Tak vás i v umění odcizili vašim židovským kořenům! Ostatně, na žádném z těch obrazů se nevyskytuje ani jedná žena nebo dítě. Jistě jste přece v horní místnosti (L 22,15) slavili – jako my všichni podnes – tuto rodinnou slavnost v kruhu všech příbuzných a blízkých. Kde byla Marie Magdalská, obě Marie, Petrova žena a tchyně, Zebedeova žena a všichni ostatní? Evropští malíři je všechny bez výjimky vyhostili do kuchyně. Oslava musela být vskutku veselá, neboť mi je nápadné, že si později v Getsemanské zahradě někteří z vás několikrát zdřímli, jak nám vypráví evangelium. Nemohu si zde odpustit poznámku, že se nám každým rokem stává v pašijní noci, po požití předepsaných čtyř pohárů vína, totéž. Že by výtku „to jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?“ (Mt 26,40) vložili Ježíšovi do úst až později?

Avšak zpět k oné noci. Jak víme, Ježíš svou cestu na kříž vysloveně předpověděl (Mk 10,33n) a zdůraznil: „Nikdo mi život nebere, ale já jej dávám sám od sebe“ (J 10,18). Dokážeš si vzpomenout, Jidáši, kdy dospěl k přesvědčení, že musí zemřít zástupně za jiné, aby pro ně získali smíření – zcela ve smyslu trpícího Božího služebníka v 53. kapitole proroka Izajáše? Oznámil Ti, že se jeho mesiášství zjeví teprve jeho smrtelným utrpením? Je to skvělý důvod, proč jsi, sice zdráhavě, avšak nakonec svolně dopomohl svému milovanému rabbimu, na základě jeho vlastního přání, k utrpení? Dodatečně jsme se o tomto spasitelném dění dozvěděli, že krutý Pilát (L 13,1) se v tomto příběhu z dějin spásy beztak chtěl zbavit rabbiho jako mesiášského buřiče lidu. Proto poslali Římané plukovníka (chiliarchos) s celou kohortou šesti set mužů (J 18,12), aby ho zatkli. A je pravda, že jsi rabbiho po jeho tragické smrti na kříži následoval ve smrti?

Můj milý, nepochopený Jidáši! Téměř po dvě tisíciletí jsi byl neprávem zneuznáván, zatracován a démonizován. Doby se však začínají poznenáhlu měnit, jak sis možná všiml i z nebe, kde jistě přebýváš, nikoli dole, kam Tě mnozí křesťané umisťují. Místo sváru a rozkolu začínají církve s námi vést dialog. Postupně berou na vědomí, že Ježíš, všichni apoštolové a celý první sbor byli Židé.

Tak mohl protestantský teolog Karl Barth napsat: „Je tedy pravda, že i Jidáš vytrpěl smrt zástupně za ostatní… Že Ježíš ve skutečnosti nešel na smrt, která bylá nutná pro hřích všech apoštolů, sám. Jidáš šel s ním“ (Kirchliche Dogmatik II, 2, str. 532).

Dokonce i kardinál Etchegaray Ti nedávno napsal přátelský dopis, v němž zdůrazňuje, že Ježíš, „který ještě na kříži svolával odpuštění svého Otce na všechny lidi… i pro Tebe získal odpuštění“. A svůj dopis končí slovy: „Adié, Bohu poručeno, Jidáši!“ (Wie.der Esel von Jerusalem, Mnichov 1985, str. 20).

Bude-li toto odbourávání křesťanských předsudků a obrazů nepřítele pokračovat, měla by Tvá rehabilitace být pouze otázkou času. Do té doby však je třeba ještě udělat mnoho, než se Tvůj příběh sebeoběti roznese od Fríských ostrovů až do horního Bavorska.

Máme velkou naději, že nový duch porozumění najde odezvu také na všech kazatelnách a ve všech hodinách náboženství!

S pozdravem šalóm,

Tvůj Pinchas (Lapides).

Přeložil V. D. Schneeberger

Zdroj: Lukáš Pollert

---

Svatý Gelasius I. byl papežem od 1. března 492 až do své smrti 19. listopadu 496. Byl třetím a zatím posledním papežem afrického původu. Gelasius byl taktéž plodný autor, jež je řazen mezi antiku a raný středověk. Gelasius byl blízkým pomocníkem předešlého papeže sv. Wikipedie

Jidáš – Judah Iškariotský, je biblický muž popsaný způsobem Ježíš jako jeho služebník a vysvoboditel prvotního hříchu v Novém zákoně je popsán jako zachránce ostatních apoštolů; je také popsán jako pokřtěný Janem Křtitelem. Wikipedie

Salome byla židovská hasmoneovská princezna, dcera Herodiady a Héróda Boetha. Podle staré křesťanské tradice je takto označována bezejmenná dcera Herodiadina, která si podle Nového zákona vyžádala hlavu Jana Křtitele. Wikipedie

Ježíš je vlastní jméno hebrejského původu. V češtině se v této formě používá téměř výhradně pro Ježíše Krista (Ježíše Nazaretského). V hebrejštině zní ‎ (Ješu) nebo יֵשׁוּעַ‎ (Ješua), zkráceno ze staršího יְהוֹשֻׁעַ‎ (Jehošua – Bůh zachraňuje), řecká podoba jména zní Ἰησοῦς Iésús.

Rabbi – Rabín je vysokou náboženskou autoritou v judaismu. Obecně tento pojem znamená „učitel“, původní význam slova rav je „mistr“, „pán“. Českým zemským rabínem je v současnosti David Peter. V ČR působí také rabín progresivního směru David Maxa. Wikipedie

Judejský národ – Židé (hebrejsky יְהוּדִים, Jehudim, sg. יְהוּדִי, Jehudi) jsou semitským národem pocházejícím z oblasti Blízkého východu. Kromě označení Židé jsou nazýváni též Izrael (hebrejsky Jisra’el) nebo Synové Izraele, Izraelité (hebrejsky Bnej Jisra’el). Občas se pro Židy používá i označení Hebrejové či Hebrejci (hebrejsky עברי, Ivri (sg.), עברים, Ivrim (pl.); rusky Jevrej). Nejstarší záznamy o existenci izraelského národa spadají do 2. tisíciletí př. n. l. Během 3000 let se Židé ze své pravlasti – Izraele – rozšířili do celého světa. Kromě národnostně-etnické skupiny tvoří Židé i skupinu náboženskou.

Svatý Šimon Kananejský nazýván také Horlivec nebo Zélóta byl jedním ze dvanácti apoštolů Ježíše Krista. V seznamech apoštolů je uváděn pokaždé. Zprávy, které o něm máme, nejsou početné. Wikipedie

Král David (hebrejskyדָּוִד, David nebo také דָּוִד הַמֶּלֶךְ, David Ha-melech – Král David) byl podle Bible druhým Hospodinem pomazaným králem sjednoceného Izraele a panoval asi v letech 1013 – 973 př. n. l., tedy čtyřicet let. V Písmu svatém příběh krále Davida zaznamenávají První a Druhá kniha Samuelova, První kniha královská a První kniha letopisů. Králem byl David ustanoven po Saulovi asi ve věku 30 let. Je představován jako spravedlivý panovník, uznávaný válečník, básník a hudebník. Právě autorství oslavných veršů Hospodinu, nazývaných žalmy, je Davidovi dodnes přisuzováno. K jeho nejvýznamnějším počinům patří jistě dobytí Jeruzaléma a podmanění si dalších okolních království jako Edóm, Moáb, Ammón a Aram.

Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení v diaspoře.

Nový zákon je soubor 27 knih, které tvoří druhou část křesťanské Bible.

Papež je hlava katolické církve. Papež je suverénem Vatikánu a také zároveň nejvyšším představitelem hierarchie římskokatolické církve a biskupem města Říma. Tato diecéze se označuje také jako Svatý stolec, který je též subjektem mezinárodního práva. Wikipedie

Jidášský groš – toto sousloví značí nejvíce zavrženíhodný skutek – zradu přítele ze zištných důvodů. Jidáš, jméno Ježíšova učedníka, který svého guru podle legendy zradil, se stalo synonymem podlosti. Známe také jako „jidášský komplex“, „jidášovu mzdu“, „jidášský polibek“.

Manfred Roeder (6. února 1929 – 30 července 2014) byl německý právník a neonacistický terorista. Roeder byl prominentním popíračem holocaustu.

Getsemanská zahrada v Jeruzalémě se nachází na úpatí Olivové hory, je součástí arabské čtvrti východního Jeruzaléma zvané At-Tur. Podle Bible zde Ježíš se svými apoštoly bděl a modlil se tu noc, kdy byl zatčen a později ukřižován. Wikipedie

Evangelium je text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Texty vznikaly desetiletí po Ježíšově smrti. Čtyři evangelia zahrnutá do Nového zákona se nazývají kanonická, ostatní se označují jako apokryfní. Wikipedie

Mt 26,50 – Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol! “ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho.

Pesach je jedním z nejdůležitějších židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec. Společně se svátky Šavu’ot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví. Připomíná vyjití z otroctví a cestu ke svobodě. Wikipedie

Kniha Exodus, hebrejsky שְׁמוֹת‎, Šemot, označovaná někdy též jako 2. kniha Mojžíšova, je druhá kniha Tóry neboli Pentateuchu a zároveň i Starého zákona. Kniha vypráví o odchodu Izraelitů z Egypta pod vedením Mojžíše, jejich putování pouští na cestě do Zaslíbené země a přijetí desatera na hoře Sinaj. Wikipedie

Exodus (21,32) – Jestliže býk potrká otroka či otrokyni, dá jeho pánovi třicet stříbrných šekelů a býk bude ukamenován.

Zacharjáš – jméno má význam „Hospodin pamatoval“^[1]. Jméno Zacharjáš (též Zachariáš či Zekarjáš) má asi 28 biblických postav. Z nich nejvýznamnější jsou:

• Zacharjáš (král) – král Izraelského království (8. stol. př. n. l.)
• Zacharjáš (prorok) – jeden z tzv. malých proroků (6. stol. př. n. l.)

Hospodin je český a také slovenský výraz, který překladatelé Bible používají jako náhradu za osobní jméno křesťanského Boha, které je v původních rukopisech a pozdějších opisech Bible používáno v podobě čtyř hebrejských písmen JHVH. Pochází ze staroslověnského slova gospodъ a ruského господин, česky „pán“. Wikipedie

Matouš (26,14n) – Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím · 15a řekl: „Co mi dáte?

Hebrejská bible – označuje tu část biblického kánonu, která je společná židovství a křesťanství. Pojmu se užívá mezi biblisty jako neutrálního termínu, který se upřednostňuje před označením Tanach, kterého užívají židé, a Starý zákon, jímž označují tyto spisy křesťané.

Dům Hospodinův – Když král už sídlil ve svém domě a Hospodin mu dopřál klid ode všech jeho okolních nepřátel, tu řekl král proroku Nátanovi: „Hleď, já sídlím v domě cedrovém, a Boží schrána sídlí pod stanovou houní.“ Nátan králi odvětil: „Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.“

Mt 27,5 – Matouš 27:5 je pátý verš dvacáté sedmé kapitoly Matoušova evangelia v Novém zákoně. Tento verš pokračuje v závěrečném příběhu Jidáše Iškariotského. V dřívějším verši Jidáš litoval svého rozhodnutí zradit Ježíše, ale setkává se s nezájmem židovských vůdců. Wikipedia (angličtina)

J 13,29 (Bible kralická) – Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.

Mt 25,15 – jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho.

L 22,3 – Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž slout Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.

Slout – jmenovat se, nazývat se.

Evangelium podle Jana (zkratka J nebo Jan) je poslední z kanonických evangelií, čtvrtá kniha Nového zákona. Autor se představuje jako Ježíšův učedník.

J 13,27 – A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.

J 6,70 – Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“

J 6,71 – A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byl jeden ze dvanácti.

J 12,6 – To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

Epická říše – Epos či epopej je rozsáhlá epická veršovaná báseň. Kompozice těchto děl bývá volná, děj je pomalý a je tvořen epizodami. Mluví se o takzvané epické šíři.

Ga 2,20 (Bible kralická) – S Kristem ukřižován jsem. Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem…

Ř 8,32 – Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?

Pašije je v původním významu vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista. Označují se tak buď přímo evangelní vyprávění nebo příběhy, dramatické hry, liturgická čtení či hudební skladby, které se jimi inspirují a toto téma zpracovávají. Wikipedie

Pilát Pontský, nebo správněji Pontius Pilát či Poncius Pilát, byl v letech asi 26–36 n. l. římským prefektem provincie Judea. Je znám především jako člověk, který odsoudil Ježíše Krista k ukřižování. Wikipedie

Herodes Veliký, známý také jako Herodes I. Ukrutný, byl králem Judeje. Je znám především díky tomu, že nechal přestavět Jeruzalémský chrám. Herodes byl schopný vojevůdce a administrátor, spojenec Říma proti Parthům. Wikipedie

Legionář byl voják starověkého Říma. Příslušníkem legie se mohl stát pouze římský občan mladší 45 let, který se zavázal k 25leté službě. Tím se lišili od dřívějších římských vojáků, kteří se svolávali pouze dočasně na dobu jednotlivých tažení. V posledních pěti letech byly veteránům jejich povinnosti ulehčovány. Wikipedie

Přibijí na kříž (ukřižování) – Dále patrně nebyl přibit dlaněmi, ale ruce byly zezadu kříže přibity hřeby procházejícími zápěstími rukou. Trám byl potom vyzdvižen a připevněn ke svislé … wikipedia

Stvořitel je typ božstva, které je v mnoha světových náboženstvích tvůrcem celého světa či vesmíru. Stvořitel bývá často nebeským božstvem a zpravidla je vševědoucí a všemocný, a nic nepředchází jeho existenci. Wikipedie

Jan 3,18 – Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna.

Beránek Boží – Agnus Dei je velmi starý a rozšířený symbol pro Ježíše Krista. Ježíš je pro křesťany beránkem, který se jako Syn Boží obětoval kvůli lidem za odpuštění jejich hříchů; toto přirovnání pochází z Janova evangelia, podle něhož Jan Křtitel po setkání s Ježíšem pravil: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa“. Wikipedie

J 1.29 – Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!

Nazaret (hebrejsky נצרת‎, נָצְרַת‎ Nacrat nebo נָצֶרֶת‎ Naceret, arabsky الناصرة‎, an-Násira, v oficiálním přepisu do angličtinyNazareth^[2]) je město v Severním distriktu v Izraeli.

Parusie, nebo také paruzie v křesťanské teologii znamená tzv. druhý příchod Ježíše Krista na konci věků, kdy Kristus vzkřísí mrtvé a slavnostně vykoná Poslední soud. Parusií se podle přesvědčení většiny křesťanských církví završí dějiny lidstva i celého vesmíru. Wikipedie

Heinrich Böll [Bel] byl německý spisovatel. Wikipedie

1 K 15,5 – ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.

Mt 27,3-10 – ³  Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že je Ježíš odsouzen, zachvátila ho lítost a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším. ⁴  „Zhřešil jsem,“ řekl, „protože jsem zradil nevinnou krev.“ „Co nám to je?“ odpověděli. „To je vaše zodpovědnost.“ ⁵  Jidáš tedy hodil peníze do chrámu a odešel. Pak odešel a oběsil se. ⁶  Velekněží sebrali mince a řekli: „Vkládat je do pokladnice je v rozporu se zákonem, protože jsou to krvavé peníze.“ ⁷  Rozhodli se tedy za peníze koupit hrnčířské pole jako pohřebiště pro cizince. ⁸  Proto se mu dodnes říká Pole krve. ⁹  Potom se splnilo, co řekl prorok Jeremiáš: „Vzali třicet stříbrných, cenu, kterou mu určili Izraelci, ¹⁰  a použili je ke koupi hrnčířského pole, jak mi Hospodin přikázal.

Papias z Hierapole byl prvokřesťanský biskup v Hierapoli. Jeho svátek se slaví 22. února. O jeho životě není známo téměř nic a jeho dílo „Výklad slov Páně“ se ztratilo. Zachovaly se jen stručné citáty u sv. Irenea z Lyonu a u Eusebia, které však jakožto nejstarší svědectví o evangeliích měly a mají velký význam. Wikipedie

Mimokanonický, kanónům nevyhovující, s předpisy církevními se neshodující.

Jeruzalém je, co do rozlohy a počtu obyvatel, největší město Izraele, kde na území o rozloze 125,1 km² žije celkem 901 300 obyvatel. Wikipedie

Mt 26,55 – V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili …

Rudolf Bultmann byl německý luterský teolog a biblista, představitel školy dějin forem a autor projektu demytologizace a existenciálního výkladu Nového zákona. Wikipedie

Sikariové – Sicarii byla militantní zélotská skupina, která během obléhání Jeruzaléma v roce 70 n. l. bojovala proti římské okupaci Judei. Sicariové se zpravidla vyzbrojovali meči a dýkami, které nosili skryté pod kabátem. Na veřejných shromážděních těmito bodnými zbraněmi napadali Římany a jejich sympatizanty. Wikipedie

Vetus latina je nejstarší překlad Bible do latiny. Jeho text je možné zrekonstruovat buď z rukopisů z doby, kdy byla Vetus latina nebo její části v užívání, nebo z citací některých církevních otců, zvlášť afrických. Wikipedie

Dva synové Zebedeovi – Zebedeus je biblická postava, galilejský rybář, pocházející z Betsaidy (městečka při Genezaretském jezeře). Jeho manželkou byla Salome, jeho synové, apoštolové Jakub a Jan patřili k nejbližším Kristovým učedníkům (apoštolům).

Mk 3,17 – A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,).

Jan 13:29 – Protože měl Juda pokladnici, domnívali se někteří, že mu Ježíš říká: “Nakup, co potřebujeme na svátek”, anebo aby dal něco chudým.

L 22:15 Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět.

Marie Magdalena byla podle Nového zákona jedna z žen, které doprovázely Ježíše z Nazareta, zejména v závěru jeho života. Vystupuje i v některých apokryfech a v řadě křesťanských církví je uctívána jako svatá. Některými je považována za evangelistu či dokonce manželku Ježíše. Wikipedie

Mt 26,40 – Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku.

Mk 10,33n – Proč tedy šel do Jeruzaléma? – Zburcovala ho láska ke svému příteli. Důvodem všeho je následující skutečnost: Bůh neustále …

J 10,18 – Nikdo nebere ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.

Izajáš, v českých překladech Bible přepisováno též jako Izaiáš či Isajá, je jeden z významných starozákonních proroků. Působil jak na území severního, tak jižního izraelského království, přičemž jako období jeho působení se uvádí rozmezí let 781–687 př. n. l. Wikipedie

Chiliarch je vojenská hodnost, která sahá až do starověku. Původně označoval velitele jednotky čítající asi tisíc mužů v makedonské armádě, později byl použit jako řecký překlad perského důstojníka, který fungoval jako jakýsi vezír a římských vojenských tribunů. Wikipedia (angličtina)

J 18,12 – Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej.

Karl Barth byl švýcarský protestantský teolog, iniciátor a vůdčí osobnost tzv. dialektické teologie. Řada autorů jej považuje za nejvýznamnějšího a nejvlivnějšího teologa 20. století. Mezi nejvýznamnější Barthova díla patří jeho komentář k Pavlovu listu Římanům a především několikasvazková Církevní dogmatika. Wikipedie

Kirchliche Dogmatik – Církevní dogmatika je čtyřsvazkový teologický summa a magnum opus švýcarského protestantského teologa Karla Bartha a vyšel ve třinácti knihách v letech 1932 až 1967. Wikipedia (angličtina)

Roger Marie Élie kardinál Etchegaray (25. září 1922, Espelette – 4. září 2019) byl francouzský římskokatolický kněz, vysoký úředník římské kurie, kardinál.

Wie der Esel von Jerusalem… (Jako jeruzalémský osel…) – kniha od Roger Etchegaray

Fríské ostrovy je pás ostrovů táhnoucí se paralelně k evropskému pobřeží od severního Nizozemska, přes Německo po jihozápad Dánska. Ostrovy jsou přirozenou bariérou mezi otevřeným Severním mořem a vnitřním wattovým mořem Waddenzee. Wikipedie

Horní Bavorsko je jeden ze sedmi vládních obvodů v Bavorsku. Horní Bavorsko leží na jihovýchodě spolkové země Bavorsko a hraničí na jihu a východě s Rakouskem, na severovýchodě s Dolním Bavorskem a Horní Falcí, na severozápadě se Středními Franky a na západě se Švábskem. Wikipedie

Pinchas (hebrejsky פִּינְחָס‎, Pinechas), též přepisováno jako Fínes, je jméno několika postav z Bible. Jméno se vykládá nejednotně, a sice od „Černoch“, „Černohlavec“ či „Ústa hada“^[3] až po „Ústa, která dala podnět“.^[4]

Pinchas (Lapide) – Otevřený rozhovor dvou význačných představitelů křesťanské a židovské spirituality, kteří se nevyhýbají ani těm nejpalčivějším otázkám.