Pro ty co zajímá člověk, který na mě na videu zezadu sedí a odvážně mě mlátí do hlavy | Matouš Bulíř

Pro ty co zajímá člověk, který na mě na videu zezadu sedí (mnoho lidí mi píše a ptá se) a odvážně mě mlátí do hlavy, tak zde máte popis od jeho bývalého českého velitele na Ukrajině, který ho zde oslovuje přezdívkou Charlie. Jen ať vidíte kdo jsou hrdinové všech těch fanatických úderníků a médií, kteří o nich mluví jako o „českých vojácích“ a o mně jako o „proruském dezinformátorovi“.

Zde máte možnost zjistit, jak tito lidé na Ukrajině reálně „bojují“.

Já na tři dotyčné narazil vlastně „chvíli“ po té, co končí tento popis a díky tomu mohu potvrdit i autentičnost, jelikož většinu z toho jsem slyšel i od nich, poněvadž z jejich pohledu nešlo o nic divného, nýbrž zcela normálního a běžného.

Jedná se o screeny z účtu novináře ze seznam.cz, Romana Havelky, který se na sociálních sítích chlubil tím, že mě nahlásil na Ukrajině SBU (to se chlubil na twitteru přímo „Charliemu“, což je komické, jelikož podle něj jsem špatný, protože to řekl člověk, o kterém, že je špatný psal on sám. To se stane tak, když se rozhodnete být angažovaným novinářem. Neřešil fakt, že ví co je Charlie zač, hlavně když se mohl svézt na vlně nenávisti vůči mé osobě…

A jen připomenu, že „Charlie“ a jeho lidé jsou ti, co mají ten problém s rozkradením minimálně jedné sbírky pro Ukrajinu, jak o tom informovala před pár dny média. Prostě hrdinové české fanatické proukrajinské scény.

Twitter „Charlieho“ o kterém je řeč: https://twitter.com/charlie_legion

Popis od jeho bývalého českého velitele:

Rád bych se vyjádřil k člověku, který na videu mluví a kterého budu nazývat „Charlie“. Poněkud posměšně. Hned vysvětlím proč. Zaprvé, žádný Charlie Legion neexistuje. V Mezinárodní legii v každém praporu nese každá první rota označení Alfa, každá druhá Bravo, každá třetí Charlie… My jsme byli ve třetí rotě jednoho z praporů. Tedy v jedné z rot s označením Charlie.

Byli tam s námi mnozí další cizinci. Po jedenáctém listopadu tam nezůstal prakticky nikdo. Je pravda, že před charkovskou ofenzívou se tam sešli někteří Češi z posledního videa. Já to nebyl, protože jsem se dával dohromady po předchozí několikaměsíční službě v jiné jednotce a následně z dlouhé nemoci. A než jsem přišel do legie, znal jsem se jedině s mým dobrým kamarádem Smrťákem, se kterým jsme v té předchozí jednotce sloužili spolu od začátku. Prý o mně v této rotě legie mluvil natolik dobře, že ještě před mým příchodem všichni Češi v této rotě legie odhlasovali, že se stanu velitelem jejich skupiny. Což se mi nechtělo, ale po příchodu jsem pochopil, že je to nezbytné.

Po studiu situace jsem pochopil, že ukrajinský velitel roty posílá své vojáky do takticky naprosto stupidních „útoků“, kde jen zbytečně ztrácejí zdraví, končetiny a životy.

Přestože jsem tyhle situace znal už z předchozí jednotky, chtěl jsem se tam jet sám podívat a pokusit se navrhnout lepší taktický postup. Můj přímý gruzínský velitel se mě také snažil přesvědčit, ať tam nejezdím. Diskusemi nad mapami a leteckými snímky jsme strávili dlouhé hodiny. Uvědomili jsme si, jaký oba máme rozsah znalosti a zkušeností, a začali jsme si jeden druhého velmi vážit.

On a jeho ostatní Gruzinci nesli největší tíhu říjnových bojů na daných pozicích. A pochopili, že je to plýtvání životy. Pár Čechů tam s nimi šlo na průzkum bojem sedmkrát až desetkrát. Jeden mladý Čech tam při první své akci ztratil nohu. Pan Charlie byl na tom výjezdu s ním, a byl to jeden ze dvou jeho výjezdů. Jinak nikde předtím ani potom nebyl.

Je pravda, že my pozdější příchozí jsme na této frontě do tohoto útoku nešli. Protože jsem tam po naprosto zpackaném plánování odmítl vzít své lidi. Při podobných debilních akcích umírá nejvíc vojáků. Už dřív mi padli třeba čtyři přátelé naráz, úplně zbytečně. Takže jsem na takové stupidní plány silně alergický.

Všichni Gruzinci se dva dny před tím jako jeden muž otočili a rozhodli se odejít z legie. Jejich velitel mě stále přemlouval, ať neriskuju. Je to složitější historie, co jak proč, ale nakonec jsem dostal od ukrajinského velitele roty na výběr: buď pojedu a vezmu ještě několik Čechů, nebo zruším smlouvu a odejdu z legie. Vybral jsem druhou možnost. Ostatní Češi mě následovali, protože jak řekli, ať už se rozhodnu jakkoliv, půjdou se mnou, protože mi důvěřují.

Všichni, kromě tady pana Charlieho z videa. Ten totiž několik dní před tím odjel ještě s pár lidmi na dvoudenní opušták, ale z důvodu AWOL, tedy že se z toho opuštáku nevrátil, ho legie vykopla. Zatímco se někde opíjel. Dokonce ho vedli jako zběha. Ovšem už před tím opakovaně prohlašoval, že pokud se něco nezmění, zruší smlouvu. Nějaké označení „Charlie Legion“ (navíc nesprávně, protože je to označení pro třetí rotu) tedy ani nemá právo používat, z technického i morálního hlediska.

Většina cizinců odešla s námi, protože útok, do kterého jsme měli jít my Češi, dopadl přesně podle mých očekávání. Okamžitý přesný obstřel dělostřelectvem po příjezdu a jeden cizinec tam málem ztratil nohu (později v nemocnici mu ji zachránili). Po této akci se rozhodli mnozí cizinci odejít. Ještě jsme pak s Gruzinci pomáhali dostat odtamtud další skupinku o týden později.

Zatímco pan „Charlie“ si užíval svůj alkohol, restaurace, taxíky a spoustu dalšího prostopȧšného života, sháněl jsem novou jednotku. Ve čtvrtek, v den našeho odchodu z legie, jsem vyjednal možnost v neděli nastoupit do jednotky vedené důstojníkem speciálních sil jedné z armád NATO. Naprostý profesionál, se kterým bych velmi rád sloužil (mimochodem jsme zjistili, že jsme se už potkali na začátku léta během jedné z nejintenzivnějších bitev této války), a on měl velký zájem o mě a další lidi, které bych mohl přivést. Věděl jsem, že bych dokázal dostat do této jednotky nás bývalé vojáky, a s trochou snahy dva z našich civilistů, kteří jsou spolehliví a mají další přednosti. Jedině pan „Charlie“ byl zcela k ničemu. Sám dokonce na můj zkusmý dotaz, jestli by měl zájem to aspoň zkusit, odmítl.

Protože jsme se už dříve všichni dohodli, že jako Češi zůstaneme spolu, tato možnost tedy padla. Záhy jsem sehnal velitele jiné jednotky z jiného praporu legie. Velice zkušený voják, také důstojník cizinec, také o nás projevil zájem. Chtěl se sejít hned v pondělí, že by vzal i vyšší ukrajinské velitele, kteří o nás měli také velký zájem, a domluvili bychom se rovnou na podpisu smlouvy.

Jenže pan „Charlie“ přemluvil většinu ostatních, že znovu musí jet urgentně do Kyjeva navštívit raněného Čecha bez nohy… a přitom tam zůstat a pokračovat další dny ve svých alkoholových tazích. Alkohol jsem veliteli z této jiné části legie zamlčel a promluvil jen o té návštěvě raněného. Takže se rozhodl schůzku s vyšším velením a podpisem nové smlouvy odložit a sešli jsme se spolu jen ve dvou.

Díky vzájemným sympatiím a respektu jsme chtěli spolu působit. Nicméně pokračující absence naší české jednotky mu způsobila váhání samotnému, začal pochybovat a nakonec z legie odešel sám. Nakonec nám sehnal uplatnění Smrťák, akorát bylo nutné druhý den rychle odjet, abychom stihli pohovor v Kyjevě.

Jeli jsme přes noc, ale pan „Charlie“ se ani nenamáhal ukázat se u našeho odjezdu. Nezvedal telefon a dal přednost tomu pět dní se opíjet. Tím u mě skončil.

Bohužel mu jeden z kluků poslal adresu našeho nového působiště, kam se má dostavit, a on to udělal. Dále nás ztrapňoval, třeba když přišel úplně opilý a vytuhl na podlaze před očima Ukrajinců, kteří zrovna večeřeli u stolu.To jsem pořád ještě netušil, jak moc bude pan „Charlie“ vše bojkotovat, rozeštvávat a pomlouvat.

Chci říct, že zatímco tenhle civilista bez jakýchkoliv vojenských zkušeností byl vykopnut kvůli zanedbání povinností z legie, přesto se legií nejvíc zaklíná. Martin naopak má velké vojenské zkušenosti z předchozí kariéry, strávil na frontě přímo na linii měsíce, a já ho poznal jako spolehlivého člověka, který drží slovo. Narozdíl od pana „Charlieho“.

Tenhle člověk, „Charlie“, jen točí videa o penězích. My ostatní máme videa z fronty. Proto chci říct něco k těm prvním videim z legie.

Martin pravda nabídl, že s kamarádem mají už z předchozí jednotky transparentní účet a můžou zkusit vybrat peníze na auto, které jsme v tu chvíli neměli, a na termovize, se kterými jsme chtěli navrhnout noční operace. Pan „Charlie“ po té příležitosti okamžitě skočil a celý se na to klepal. Začal organizovat videa, nejen s Martinem, ale pokoušel se do toho uvrtat i Lenku Klicperovou a jejího kamaráda Petra, který hodně pomáhá s logistickou podporou ukrajinských vojáků a sbírkami pro ně.

Zatímco tři jsme byli ochotni dát Lence rozhovor jen tak, kvůli informacím, pan „Charlie“ se snažil podmínit svůj rozhovor za příslib materiální a finanční pomoci. Jak on říkal, „něco za něco“. Zatímco Lence neřekl prakticky nic, kromě třikrát „bez komentáře“, když už něco řekl, obrovsky zveličoval „těžké okamžiky každý den“ a „odcházejí nám naši kluci“ (ani zdaleka nezažil ty ztráty, co my ostatní!). Neustále hučel do Petra, aby od něj získal příslib podpory a financování. Video před modrým plechovým plotem, které pak měl Martin vystavit, organizoval pan „Charlie“.

Já jsem od začátku chtěl stát mimo veškeré finance, protože nerad o cokoliv žádám, a protože jsem tušil, že to nedopadne dobře. Ne kvůli zpronevěře, ale kvůli dohadování, kdo si ukousne větší koláč (a že pan „Charlie“ má velkou chuť) a kydání špíny a pomluv.

Pan „Charlie“ ale videa neodbytně organizoval a přemlouval nás, ať si tam jdeme stoupnout. Nakonec jsem souhlasil kvůli ostatním, abych netrhal partu, a s podmínkou, že nebudu mluvit. Měl jsem prostě plnou hlavu skutečných problémů, s taktickou situací.

Videa se točila tři, nicméně jsem se v přestávkách mezi nimi neudržel a řekl panu „Charliemu“, ať aspoň neříká, že chodíme do akce každý den, že to není pravda. I jeho argumentace už třemi rozbitými „kočáry“ se mi moc nelíbila, protože ani jedno z těch zničených aut nebylo naše! Byla to auta jiných cizinců z roty Charlie.

Po odchodu z legie byly problémy vybrat peníze na auto z transparentního účtu tak, aby byly na Ukrajině a v hřivnách. Protože jen dva z nás měli český účet s funkční českou kartou (a později jsem byl jediný já), byl jsem přemluven, abych peníze pomohl vybrat.

Musím říct, že Martin nechal poslat přesně tu sumu, na které byla domluva. Problémy byly s výběry nás na Ukrajině, včetně poplatků za měnový převod i za výběr.

Zatímco část naši skupinky jela do Lvova vyzvednout už předem domluvené jiné auto (které se ovšem porouchalo), zůstali jsme dva s penězi na českých účtech a s panem „Charliem“, který je automechanik. Proto jsme se domluvili, že tedy nebudeme čekat na ostatní a půjdeme auto koupit s ním, protože my druzí dva o autech nic nevíme.

Jeden den s námi chodil po městě a viděl sám, jaký je problém vybrat peníze kvůli limitům výběru. Druhý den jsme chtěli vybrat zbytek a jít s ním auto koupit, na čemž jsme se s ním explicitně domluvili. Jenže se zase opil a celý den neoteviral dveře a nezvedal telefon. Později popřel, že by taková domluva existovala: prostě se mu to asi vypařilo z hlavy společně s ethanolem.

Po dalších komplikacích (ztráta karty druhého kolegy) jsem zbytek peněz vybral v Kyjevě a se všemi lístky je předal do rukou vlastníka transparentního účtu. Přiznávám, že z daných peněz jsme si půjčili na cestu do Kyjeva, protože jsme už někteří neměli prostředky po týdnech čekání, až se pan „Charlie“ dostatečně vylije a uráčí se nastoupit s námi do některé nové jednotky.

Protože už nemá další peníze na alkohol a svůj zhýralý život, obviňuje jiné a ostřížím okem sleduje transparentní účet, aby mu neunikly peníze. Já se na ten účet podíval poprvé až teď, abych zjistil, o čem jsou vlastně ty pomluvy.

Dva z nás tří, kteří jsme odjeli na zimu do Česka, jsme tak udělali z vážných důvodů. Osobně jsem byl jeden z mála, který po téměř devíti měsících ještě nenavštívil domov.

Kromě problémů s psychikou, značně sníženou imunitou a ztrátou tělesné hmotnosti kvůli nedostatečné stravě jsem měl i nějaké osobní a rodinné starosti.

Nicméně všichni tři jsme se domluvili s ostatními na přibližném termínu, kdy se vrátíme k ostatním. Akorát nechceme být s panem „Charliem“, protože je nejen bezcenný z vojenského hlediska a nespolehlivý alkoholik, ale taky nevychází s lidmi, rozeštvává kolektiv a šíří pomluvy. Takového nechceme, aby nám v boji kryl záda.

Telefonoval jsem s Martinem a říkal mi, že za peníze dále shání vybavení. Protože vím, jak je to někdy zdlouhavé a těžké, a protože za tu dobu, co ho znám, dodržel vše, co slíbil, jsem nakloněn mu věřit a dát mu čas. Narozdil od pana „Charlieho“, kterému z mé zkušenosti věřit nelze.

Z těch kluků na videu s ním chce být ve stejné jednotce už jen jeden další, a jeden váhá. Zbytek vůči němu má závažné výhrady, akorát mu neměli to srdce říct, ať se sbalí a vypadne.

Zdroj: Matouš Bulíř

---

AWOL – Dezerce je ve vojenském právu trestný čin, který spočívá v nedovoleném opuštění jednotky vojákem.