3. 5. 2023

Upálení lidí v Oděse pomajdanskými nacionalisty skončí pomluvou, když dojdou argumenty? | Pavel Cimbal

Od Jan Rzounek

Děkuji všem za krásná přání k narozeninám…

Ale mám tu takovou nepěknou věc. Narazil jsem na to před chvilkou, u maršála Davida Petrly, kde mne nadzvedl jeho příspěvek. Byl totiž zakončený otevřeným schvalováním upálení desítek lidí v Domě odborů v Oděse. Ohyzdné události, kterou mi ukrajinští banderovci v roce 2014 jednou provždy narozeniny zkazili…

Dal jsem mu tam tedy pár odkazů, na videa a fotografie, s důsledky tamního řádění pomajdanských nacionalistů. Jsou k pozvracení a obvykle následuje ticho i od nejzarytějších ukrofilů. Ale někdo mi tam pod ně začal psát, jak že to bylo s tím obtěžováním studentek. Cože? Co prosím? Zase si někdo vymyslel první pitomost a myslí, že mu to zabere a argumentačně tak uspěje? Ne. Zdá se, že tenhle tazatel to myslel vážně. Prý to koluje už měsíc po Twitteru. A protože jsem vůbec netušil, o co jde, natož která bije, musel jsem si to tam dohledat. A nakonec i našel. Já to trestní oznámení budu asi muset opravdu konečně už podat. Protože, jinak tuhle hnusnou dobu a podlé lidi, kteří ji vytváří a formují do ještě hnusnější, do latě nesrovnáme…

Že je to zlá, sprostá a zákeřná lež, je věc jedna. Že je to navíc i zjevná blbost, věc druhá. Představte si, kolik se mi asi tak hlásilo holek, na FELu i FITu, na výberový předmět assembleru x86. Nízké jednotky, a to souhrnně za celé dlouhé čtvrtstoletí mého akademického působení. Že si pak autor takového lživého tvrzení ani nezjistil, že jsem neučil na žádném VUT, ale ČVUT, a ještě to v několikaměsíčním časovém rozmezí třikrát tvrdošíjně zopakuje, je věc třetí. A že nešlo o klasický „vyhazov“, ale neschválení nových, navrhovaných předmětů grémiem, po dvouleté koronavirové pauze ve výuce, si také, hlupák, nějak zapomněl zjistit, což je věc čtvrtá…

Kolegu docenta Martina Konvičku také nemají rádi. A tak obtěžoval studentky taky, to dá rozum. Říkali to na liberálním Twitteru, tak je to směroplatné. Vše, čím jde názorovému oponentovi ublížit, se jim dnes hodí a je to oprávněné. Nejlépe kolektivně, pomluvou, ukopat kacíře špinavou cestou…

Zastánci liberální likvidace člověka na to mají už své, léty propracované, účinné techniky. A nejhnusnější na nich je to, že fungují vlastně jen díky slušnosti těch, které likvidují. Lidí, kteří jsou tak špatní, že se tomu z vrozené slušnosti ani nebrání. Nevím, kolik žalob už za tyhle libtardí a cemperovské sviňárny celkem padlo, ale obávám se, že to budou toliko nízké jednotky. Nikdo se s tím v důsledku nechce špinit. A tak tuto velkorysost oni stále a dokola zneužívají. Proč? Protože se ukázalo, že prostě mohou…

Ale tohle je ještě o něco málo pikantnější. Tedy, v jednom dalším, netušeném rozměru. Ona entita, MarieS345, která o mně, bez ověření, tuto dezinformaci bezostyšně šíří, aniž by si ji, byť jen v základu, jakkoli ověřila, není jen tak někdo. Stačilo vědět, že VUT je v Brně a ČVUT v Praze. Stačilo vědět, co jsem kdy učil a jak to navlékli. Stačilo zvednout telefon a zavolat panu děkanovi, co bylo důvodem neschválení předmětů po několikaleté koronavirové pauze…

Ale to je moc práce. Moc přemýšlení, pro tyto liberální uvědomělé twitterové drbny. Ony dezinformace šířit mohou. Paní Marie se narodila do vznešené rodiny, se zlatou lžičkou v puse, a tak asi přemýšlet neumí.. Protože nikdy ani nemusela. Paní Marie je totiž dcerou jednoho známého televizního moderátora…

Je mi z této doby, upřímně, dost na blití. A to tyto výrazy používám dost nerad. Prostě smutno, nevolno, cítím beznaděj. Zpitomělá společnost si svůj osud vždy vyžrala až do trpkých konců. A kdo jí v tom chtěl bránit, si většinou si to ještě odskákal sám. A tohle nebude jiné. Je to deprimující, bezvýchodné a těžko pak hledáte motivaci vůbec cokoli dělat. Ale když vidím, kolik lidí mi v tomhle boji drží palce, a čekají, zda s tím nakonec přeci jen nějakým zázrakem ještě nepohneme, je to závazek. A motivace a síla. A tedy i důvod, proč jen tak nepřestat…

Ono to povolí, o tom nepochybuji, ale budeme muset ještě dost zabrat…

Zdroj: Pavel Cimbal